Neviditelné kořeny

V novém románu českého spisovatele a překladatele Hynka Čapka s názvem „Neviditelné kořeny“ , který v roce 2023 vydalo nakladatelství Kniha Zlín, se ponoříme do pátrání po rodinné historii vysokoškolského studenta Pavla, který se za tragických okolností dovídá, že je adoptovaný.

Hledat jakékoli stopy po vlastních genech není krátce po revoluci vůbec nic jednoduchého. Ale přeci. S vytrvalostí a značným úsilím se před ním otevírají nepředstavitelné tragédie, ale i větší či menší životní radosti jeho předků.

V románu na čtenáře čekají dvě časové osy příběhu, které se ke konci náramně protnou a krásně do sebe zapadnou. Takový styl vyprávění mám moc ráda.

Zatímco Pavel věnuje velké úsilí nejen studiu, ale rovněž se aktivně zapojuje do generální stávky studentů, která má více méně za následek listopadovou revoluci a všemi očekávanou volbu nového československého prezidenta Havla zvoleného z lidu, jsme zároveň svědky jednoho pozoruhodného milostného románku, jež vzniká mezi krásnou Anežkou pocházející z bohaté rodiny a mladým ševcovským učněm Tomášem, který si pouze a jen svou pílí a odhodláním vybuduje v Baťovských závodech ve Zlíně silné renomé a skvělé vedoucí místo. Láska mezi nimi jen vzkvétá, jenže osud tomu chtěl jinak. Každému přeje štěstí jen do času. Nejprve zaberou rodinné podniky nacisti, později je čeká ještě horší osud – znárodnění komunisty, těmi samozvanými vykonavateli pořádku a řadu, a ti se s nepohodlnými majiteli uměli panečku vypořádat.

Anežka se ocitá ve věznici, kde je bohužel nucena porodit své první a zároveň jediné dítě – mrtvou holčičku Kateřinu. Ale jak tomu v této nechvalné době bývalo, ne vše bylo takové, jak se tvrdilo. A právě tato nešťastná událost na sebe nabaluje další a další a přináší s sebou nesrovnalosti, které nakonec mění l budoucnost jednotlivců. Že těch jednotlivců byly tisíce, je věc druhá…

Po odpykání si trestu se spolu s Tomášem rozhodnou nelegálně překročit státní hranici a čtenář má jedinečnou možnost pohlédnout pod pokličku toho, jak to s uprchlíky a čekateli na azyl chodilo v sousedním Německu.

Pavel ve svém pátrání nepolevuje a dostává se na stopu, která ho zavede až do dalekého kanadského Toronta.

Z velké části se autor v románu věnuje Tomáši Baťovi, jednomu z nejúspěšnějších českých bussinessmanů tehdejší doby. Baťa byl kabrňák, elegán, ale hlavně šéf, který se nad své zaměstnance nikdy nepovyšoval, ba naopak jim byl ochoten snést modré z nebe, když si to dobrou, avšak tvrdou prací zasloužili. Jeho srdce bylo neposkvrněné, a blankytně čisté zůstalo i po válce, kdy mu režim sebral snad i ty nejposlednější z bot.

Velice blízké mi byly popisy Zlína a Vizovic. Použité roztomilé valašské nářečí u Tomašovy rodiny bylo pro mne takové vypravení se myšlenkami zpět do mého dětství, protože právě to jsem trávila u prarodičů na Valašsku, kousek od zmiňovaných měst.

Román vřele doporučuji. Bohaté reálie doby i míst jsou naprosto jedinečné.

Denisa Šimíčková