Městečko na kraji dějin

Už se Vám někdy stalo, že jste se nesmírně těšili na knihu a po začtení jste měli problém dočíst? Stává se, i když zrovna mojí osobě poměrně málo. Nicméně tato nemilá situace nastala u titulu „Městečko na kraji dějin“. Tímto se chci velice moc omluvit nakladatelství Jota, která mi poskytla výtisk této dokumentární knihy k recenzi už dost dávno, a já se až nyní dostala k přečtení a dokopala k sepsání svých prožitků z ní.

Důvod k nezačtení pramenil hned z několika hledisek. Jednalo se spíše o osobní problémy než to, že by byla kniha špatně napsaná či snad málo zajímavá a čtivá. Prostě se ke mne dostala v nesprávný čas, jelikož jinak podobnou tématiku víceméně vyhledávám.

Krakovec je město ležící v polsko-ukrajinském pohraničí, avšak historicky se o něj dělilo hned několik států. Město zažilo nadvládu Poláků, Rusů, Habsburků i Čechoslováků, nacistů a Sovětského svazu.

Autorův cíl měl gigantický rozměr – chtěl vytvořit encyklopedický soubor informací a sestavit životopisný slovník biografií každého obyvatele tohoto města, jež byl kdy zmíněn v dochovaných zaznamenaných historických materiálech. Samozřejmě se v této publikaci zaměřil zejména na osudy své rodiny, svých předků, a proto získává dílo zcela osobité kouzlo.

Čtenáře čeká podrobný historický vnes do původu samotného města, který byl nesmírně zajímavý. První psané zmínky pocházejí z roku 1423. Udivilo mne, že se tak malé městečko ocitlo ve víru Studené války a stalo se významným strategickým bodem zájmu velmocí. Dále mne zarazilo, že již Marie Terezie považovala Židy za „morovou nákazu“, která se podle ní vyznačovala „praktikováním všemožných špinavostí, jimž se počestní lidé vyhýbají (str. 68).“ To Josef II. k nim měl mnohem větší důvěru, a právě díky jeho tolerančním patentům se celkově zlepšilo postavení této části obyvatel po celém Rakousku-Uhersku.

Je pro mne těžko pochopitelné, jak bylo na Židy od pradávna nahlíženo, ať už žili kdekoliv. Ta nenávist vůči nim se s nimi nese, co svět světem stojí. Pokaždé, když v historii čelili nekalostem, zastání se jim nedostávalo ani od dosavadních přátel a blízkých. Pokřivené lidské charaktery dávají tušit, jak nemilosrdně bylo s příslušníky židovského vyznání zacházeno. Proboha, vždyť i ve 21. století je antisemitismus čitelný z tolikati stran.

To, co z Krakovce zbylo do dnešních dnů, je smutným výjevem lhostejnosti mocností, pod jejichž správu v historickém kontextu spadal. Smutné je, že na Židy tu vlastně není žádná upomínka, není zde vztyčen žádný pomník, který by připomínal, že tuto oblast kdy obývali a byli z ní násilně vyhnání a většina následně zmasakrována.

Publikace v závěru obsahuje úctyhodný poznámkový a zdrojový aparát použité, probádané a odkazující literatury. Nechybí ani dobové fotografie pocházející převážně z autorova archívu.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Jota.

Denisa Šimíčková