Zrůda Aileen Wuornosová a další kruté vražedkyně

„Naše přesvědčení o mírnosti ženského rodu klame obě pohlaví.“
– citace z knihy, str. 17 –

Ženy – brutální krvelačné vražedkyně, páchající sériové vraždy, se od svých mužských protějšků dost liší. Nejen v záměrech svých činů, motivech, ale i způsobech provedení a následným „zúčtováním“ s již bezvládným tělem své oběti.

Mužští sériový vrazi bývají často adorováni (viz Ted Bundy). Díky mediální masáži a otevřeným rozhovorům se stávají „celebritami“ a získávají tak mnoho věrných fanynek. Někdy jsou dokonce jinými pošuky následováni, točí se o nich dokumentární filmy a vznikají důkladné analytické true crime romány o jejich bestiálních činech.

Ženy to mají v tomto směru o něco „těžší“. Radar je zaměřen zcela na muže. Ženské zabijáky jako bychom nebrali dostatečně vážně. Málokdo obdivuje sériovou vražedkyni, ale za pozornost jistě stojí úplně stejně jako její mužský protějšek, možná ještě více, protože co vede tak křehké stvoření, za jaké je žena považována, ke spáchání kruté a třeba i několikanásobné vraždě?

„Přibližně každý šestý sériový vrah v USA je žena.“
– citace z knihy, str. 15 –

Tomu se snaží v knize „Zrůda Aileen Wuornosová a další kruté vražedkyně“ přijít na kloub kanadský autor, filmař a investigativní historik Peter Vronsky. Knihu vydalo nakladatelství Grada.

Tato publikace je jedinečná v tom, že neanalyzuje pouze osobnosti těch nejznámějších ženských světových vražedkyň, ale zaměřuje se na druhy ženské agrese a snaží se odpovědět na to, kde se v nich bere zkaženost – odkud pramení, odkud vyvěrá, kde má své kořeny.

„Tak to u sériových vrahů bývá – někdy a nezřídka se prostě narodí do zlé krve.“
– citace z knihy, str. 168 –

Koho si ženy nejčastěji vybírají za své oběti a jaké zbraně k vraždám používají nejraději? Co je tím pomyslným impulsem, který je k samotné vraždě přivádí?

Co je od vraždících mužů odlišuje, je například i výběr místa, kde k vražednému úkonu nejčastěji dochází. Ženy si vybírají známé prostředí – domácnost nebo třeba práci.

V další části se autor zaobírá stručnou historii sériových vrahů a vražedkyň. Jejich „výskyt“ sahá hluboko do minulosti. Jak se liší od moderních čili současných masových vražedkyň a podle čeho dnes oddělení behaviorálních věd při FBI sériové vrahy a vražedkyně klasifikuje?

Přínosným pro mne bylo vysvětlení rozdílů mezi psychopatem a psychotikem, tedy dva termíny, které veřejnost často špatně zaměňuje jeden za druhý.

„Jediným prvkem šílenství u sériových vrahů je neodolatelné nutkání ukryté kdesi v jejich psychice, které je pohání v jejich závislosti na zabíjení.“
– citace z knihy, str. 161 –

„Zrůda Aileen Wuornosová“ je přínosnou a zase trošku jinou publikací o tolik populárním a fascinujícím tématu, jakým true crime rozhodně je. Důvod, proč nese kniha název po jedné z nejznámějších světových masových vražedkyň, ačkoliv se její osobě věnuje jen menší část textu, je jednoduchý. Aileen se totálně vymykala jakýmkoli charakteristikám sériových ženských monster. Proč? Odpověď naleznete v knize.

Neméně dechberoucí ovšem byly i příběhy dalších známých vražedkyň. U některých se dá vážně polemizovat, jak si může vraždící bestie zachovat dekorum typické pro něžné pohlaví. V závěru se autor zaměřuje na rozpoznání neboli tzv. profilování sériových vražedkyň.

Obsahově velmi zajímavá publikace je v závěru doplněna o bohatý poznámkový aparát a bibliografii, která odkazuje na další materiály možných k prostudování.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Grada Publishing.

Denisa Šimíčková