Nejkrutější vrazi v dějinách

Obliba true crime románů v poslední době čím dál tím více roste. A ano, patřím mezi jejich nadšené čtenáře. Ač se to těžko přiznává, je fascinující poznávat odvrácenou stránku lidské mysli, která člověka vede až k vraždě, často masové, často brutální. Nikdy nepochopím, co ty nejhorší bestie vede k tomu někomu druhému bezdůvodně ubližovat.

Avšak choutky a pomatení mysli jsou nejrůznějšího druhu, sama o tom něco málo vím, protože maminka celý život pracovala v psychiatrické léčebně. Příběhy některých jedinců, s kterými přišla do kontaktu, byly drastické, někdy doslova nepochopitelné. Nejhorší na tom však je, že byste to do některých pachatelů vůbec neřekli. Zaprvé se navenek chovají zcela normálně, vzhledově také nijak nevyčnívají, zadruhé umí být neskutečně milí a přesvědčiví.

Nakladatelství Alpress přichází s publikací amerického autora Al Cimina „Nejkrutější vrazi v dějinách“, kde nás seznamuje s osudy dvaceti pěti bestiálních vrahů, kteří se jednou provždy negativně zapsali do lidské historie. Je samozřejmě jasné, že se americký autor věnuje vrahům působícím v USA a Velké Británii. Ovšem i u nás, v českých luzích a hájích, najdeme nejednoho šílence, který se počtem i provedením vyrovná těm nejsadističtějším vrahům v cizině.

Podíváme se na zoubek nechvalně proslulému kanibalovi z Milwaukee, kterému nestačilo své oběti „pouze“ zavraždit a zneuctít, měl také nutkání jejich maso pozřít. Jeho příběh byl několikrát zfilmován. Dalším sériovým vrahem v knize je Henry Lee Lucas, jenž je považován za nejpilnějšího vraha v Americe – přiznal se k více než tři sta šedesáti vraždám. Následující kapitoly jsou věnovány například bývalému výkonnému řediteli na úřadě práce v severním Londýně, který svoje vražedné choutky nedokázal krotit, dále vrahovi s přezdívkou BTK posedlým bondážováním a týráním, „vrahovi s úsměvem“, ale i šedesátiletému sexuálnímu delikventovi – dědečkovi McArthurovi z Toronta, nebo newyorském rozparovači známým také jako zabiják z Times Square. Nechybí ani napodobovatel popraveného několikanásobného vraha Teda Bundyho Israel Keyes, který vraždil pro pravé potěšení, nebo Jacksonvillský škrtič.

Pozornost je věnována i ženám – vražedkyním. Tzv. „pavoučí ženě“ nenávidící celé mužské pokolení, vraždící matce Marybeth Tinningové, či jedenáctileté dívce přezdívané „ďáblovo kvítko“ z Tyneside, která byla v tomto útlém věku usvědčena ze zabití dvou malých chlapců. Poprvé jsem slyšela o Lindě Hazzadové (ačkoliv její obličej z médií znám) vydávající se za doktorku, která svými metodami alternativní medicíny nechala k smrti vyhladovět své pacienty. Vedla sanatorium příznačně nazvané Pustá hůrka. Zajímavé je, že na prahu sedmdesátky, v roce 1938, se stala svou poslední obětí.

Příběhů je v knize mnohem více. Musím upozornit případné čtenáře, že některé popisované scény jsou opravdu nechutné. Pro fanoušky true crime však ideální…

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Alpress.

Denisa Šimíčková