Adam Dolník: svět elitního vyjednávače

„Ve vyjednávání může být všechno jed i lék zároveň.“
– citace z knihy, str. 46 –

Nemám slov…

Že má Martin Moravec čuch na samé zajímavé osobnosti, to už víme, ovšem rozhovor s elitním vyjednávačem Adamem Dolníkem předčil veškerá má (vysoká) očekávání. Panebože! Jak já jsem ráda, že máme mezi sebou, v té naší malé české zemičce, takové „týpky“! Pan Dolník se na první pohled jeví jako nepřístupný tvrďák, nicméně v rozhovoru odhalí, s jakými emocemi se musí při své práci vyrovnat, jak je někdy těžké udržet je na uzdě a že bývají chvíle, kdy si i on pobrečí. 

Na co v knize naleznete odpovědi?

• Jak se chovat v situaci, kdy se stanete obětí únosu.
• Jaké jsou nejčastější požadavky únosců.
• Jak probíhá samotné vyjednávání. Jakou roli zastává rodina uneseného a jaké vlastnosti by měl mít dobrý vyjednavač.
• Proč je někdy lepší, aby do vyjednávání o rukojmích nezasahoval stát.
• Jestli je možné, aby mezi únoscem a rukojmím vznikl tzv. Stockholmský syndrom.
• Že únosy mohou mít i svou virtuální podobu.

Mimo to se dozvíte i co znamenají ve vyjednavačské hantýrce pojmy jako měkké a tvrdé NE, vyždímaný ručník, lehání si na granát nebo třeba loupání cibule.

Pár vyčtených faktů:

• Ročně se ve světě stane až 30 tisíc únosů. Dobrá zpráva je, že 99 % unesených vyvázne živých.
• Ve cvičení s českou armádou ve Vyškově prošel pan Dolník jednou z největších životní zkoušek.
• Někdy je lepší být vězněný sám než ve skupině, či minimálně s jedním pesimistou.
• V Americe bylo ze strany státu rodinám, které za rukojmího zaplatily výkupné, vyhrožováno vězením za financování terorismu.
• Návraty rukojmích mohou mít nejrůznější podoby. Někdy se jejich návrat dá srovnat s tím, co zažívají po návratu z války vojáci.
• Na vyjednavače existuje pořadník. Takže je celkem blbé, když zrovna u nás nepadne los na pana Dolníka. Zachvátila mne panika 😬😀.

Pokaždé, když dočtu někdy rozhovor vedený Martinem, ihned sjíždím na internetu všemožné další rozhovory se zpovídaným. Pan Dolník má jednu obrovskou slabinu – má neuvěřitelně upřímné oči!  Ovšem sledovat jej při vyprávění, je velmi příjemné. Jeho vystupování je elegantní, tón hlasu chytlavý a vyprávění dechberoucí…

„Odsoudit je vždycky snazší než pochopit.“
– citace z knihy, str. 120 –

Moc děkuji za zmínku, že „snažit se něco hlouběji pochopit není to samé jako to schvalovat“ (str. 263). S tímto totiž bojuji celkem dost často, protože mě zajímají témata, jež většina společností běžně hned zavrhne a jakýkoliv jiný názor není žádoucí a přijatelný. Od názorů na politiku, veřejné dění, tak třeba po covid a očkování. Líbí se mi také jeho vymezení vůči Americe. To rovněž není v dnešní době radno slyšet. I proto má pan Dolník můj obrovský respekt.

Nevypadne ze mě nic jiného, než opět jedno obrovské doporučení k přečtení knihy! A v úplném závěru mě kluci dokázali dokonce i rozplakat. Děkuji!

Denisa Šimíčková