Christopher – Iluze bezpečí – ukázka z tvorby Elaine a Vincenta Lóre

Známá vůně tmavýho moku mě budí ostrou ránou do nosu. Oblečení mám nasáklý chlastem a hlavou mi projíždí snad tisíc střepů sem a tam, jako by hledaly správnou cestu. Kdybych si ze včerejška nic nepamatoval, byla by to známka povedenýho večírku.

Říká se, že když se člověk vyspí, vidí věci hned jasnějc. Jasně je sice vidím, ale rozhodně ne srozumitelnějc. Pořád nerozumím tomu, co se včera dělo. Pořád mi hlavou běží snad milion otázek, na který si nedokážu odpovědět. Nic jinýho, než nějakej sajrajt v pití v kasínu, mi nedá lepší odpověď. A pro dnešek se s ní prostě spokojím.

Příště, až budu muset zase vydělávat, nedám si nic k pití. To můj problém úplně vyřeší. Po úklidu všeho, co by snad jen trochu připomínalo včerejší večer, se rozhodnu pro den strávenej relaxem v garáži.

Slunce už zase pálí všechno, čeho se dotkne a ruch z venku připomíná právě probíhající léto. Smích a dětskej křik od sousedů je snad to jediný, co mi kazí idylku dnešního dne.

Nedávno sem si udělal radost a za těžce vyhraný prachy sem si koupil stroj, o kterým se mi zdávalo už v dětství. Indian Chief z roku 1942. Motorka, po který touží snad každej nadšenec do dvoukolovejch krásek.

Původní majitel umřel a jeho manželka neměla pochopení pro jeho vášeň, a tak se zbavila nejspíš jeho největší lásky. Její stav rozhodně odpovídal tomu, jak moc jí musel zbožňovat. Vzhledem k tomu, že ta motorka byla to první, co po jeho smrti prodala, musela jí vážně nenávidět. Její výraz, když sem si jí odvážel, mluvil za vše. Pocit zadostiučinění doslova křičel do všech stran.

A teď je tady. Rozebral sem jí snad do posledního šroubku a i když to nějak moc nepotřebovala, začal sem jí kus po kusu čistit. Doslova se mazlit s každičkým kouskem a součástkou. Den mi tak utekl doslova pod rukama.

Až teď sem si všiml, že světlo, který proudí do garáže, už není sluneční, ale pochází od pouliční lampy přímo před domem. Mně je to ale úplně jedno. Ještě dodělám tenhle poslední díl a pak se hodlám svalit na postel a padnout do kómatu.

Ve chvíli, kdy se skláním k motorce, abych přidělal vyčištěnej díl, zaslechnu za sebou podivnej zvuk. Otočím se směrem ven z garáže, kde do teď stála moje motorka tak, jak sem jí tam včera nechal zaparkovanou. Teď už tam ale není a já vidím jen kousek její zadní části, jak mizí ve tmě dnešní noci. Sotva se za ní uzavřela neprostupná čerň, zmizel i zvuk tření pneumatik o asfalt.

Ticho, který mě teď obklopuje, je až nebezpečně divný. Jako by všechno kolem bylo mrtvý. Udělám krok směrem ven a nechápu, co se děje. Všude je úplná tma. Noční výhled na domy kolem zmizel. Lampy nesvítí, ani nejsou vidět. Světlo z majáku na pobřeží ustalo. Hvězdy nenávratně opustily noční oblohu. A teď zhaslo i světlo v garáži, jen lampa na stole vydávala poslední záblesk bezpečí.

Zkouším rozsvítit světlo, ale vypínač nereaguje. Dveře do domu nejdou otevřít. Začínám mít pocit nejistoty. Co se to, sakra, zase děje?!

Chabá iluze bezpečí u lampy mi dodává odvahu.  Ven se mi teda rozhodně nechce. To, co vedlo mojí motorku vstříc tmě, tam pořád je, protože sem neslyšel nic, co by napovídalo tomu, že spadla na zem.

Beru do ruky první věc, kterou mám po ruce. Hasák. V duchu se směju sám sobě. V čem mi hasák asi teď pomůže?! V tom, že s ním budu hystericky máchat do tmy?! No tak! Musím se vzpamatovat! Přece se nepodělám ze tmy! V nejistotě je ale každá zbraň dobrá. Vezmu do ruky šroubovák a házím ho směrem, kde zmizela motorka. Nic! Žádnej zvuk dopadajícího předmětu se nekoná. No dobře, začínám bejt asi lehce nervózní.

Ze tmy se vynoří přední kolo motorky a vzápětí za ním i světlo. Pomalu se blíží směrem ke mně. Spolu s ní ale i opona tmy, která dál pohlcuje zbytek stroje.
Dveře do domu se zprudka otevřou a spolu s nima se rozsvítí světla v celým baráku.
„Pohltí tě to!“ promluví ženskej hlas, kterej už důvěrně znám.
Lampa na stole zhasla.

Webstránka autorů: evlore.wordpress.com

Jana Mišúnová

"Nikdy nejsi moc starý na to, abys mohl začít znovu snít nebo se vydat za dalším cílem." C.S. Lewis