Zavři oči a podívej se

Tomáš Sedláček v rozhovoru s Michaelem Rozsypalem
Vyšehrad, edice Rozhovory

Tomáše Sedláčka jsme si zvykli poslouchat ve chvíli, kdy mluví o ekonomice, společnosti, filozofii nebo smyslu peněz. Většinou rychle, obrazně a s chutí spojovat věci, které by jiný ekonom nechal bezpečně oddělené.

V knize Zavři oči a podívej se ale dostává prostor jiný Sedláček.

Ne ten, který vysvětluje svět.

Spíš ten, který se pokouší vysvětlit sám sebe.

Michael Rozsypal vede rozhovor od dětství přes studia, kariéru, lásku, ztrátu i setkávání s lidmi, kteří ovlivnili české dějiny. Výsledkem není životopis v přesném slova smyslu. Je to osobní mapa člověka, jehož veřejný obraz bývá hlasitější než jeho soukromé pochybnosti.

Dítě mezi Prahou, Finskem a Kodaní

Velkou část Sedláčkova způsobu uvažování pomáhá pochopit už jeho dětství. Neodehrávalo se pouze v Praze, ale také ve Finsku a Kodani. Střídání zemí, jazyků a kulturních prostředí v něm zřejmě brzy vytvořilo schopnost dívat se na věci z několika úhlů zároveň.

Možná právě proto Sedláček ani dnes nepřemýšlí v pevných oborových přihrádkách.

Ekonomii propojuje s náboženstvím.

Filozofii s každodenností.

Osobní zkušenost s dějinami.

Někdy je to inspirativní, jindy trochu divoké, ale málokdy předvídatelné.

Rozhovor se vrací také ke škole a ke studiu na gymnáziu. Nevykresluje přitom klasický příběh mimořádně nadaného dítěte, které už od první třídy přesně vědělo, kam směřuje. Mnohem zajímavější je sledovat, jak se jeho osobnost skládala z různých prostředí, setkání, ambicí i náhod.

Sedláček nepůsobí jako člověk, který si život naplánoval.

Spíš jako člověk, který se naučil rychle využívat situace, do nichž se dostal.

Kariéra, která přišla velmi brzy

Sedláčkova profesní dráha je mimořádná nejen dosaženými pozicemi, ale také rychlostí, s jakou se odehrála.

Blízkost Václava Havla patří k nejsilnějším částem knihy. Nejen kvůli samotnému jménu bývalého prezidenta, ale protože ukazuje Sedláčka v prostředí, kde se velké ideje potkávaly s velmi konkrétní odpovědností.

Havel zde není pouhou historickou ikonou vloženou do životopisu známého ekonoma. Je člověkem, který Sedláčkovi poskytl mimořádnou příležitost a zároveň jej přivedl do světa, do něhož se většina lidí v podobném věku vůbec nedostane.

Taková blízkost může být darem.

Může ale také vytvořit zvláštní měřítko pro všechno, co přijde potom.

Když člověk velmi mladý zažije prostředí nejvyšší politiky, světových konferencí a velkých osobností, obyčejný život už možná nikdy nepůsobí úplně obyčejně.

Rozhovor tuto otázku nepokládá vždy přímo, ale v textu je přítomná.

Co udělá brzký úspěch s člověkem?

Dá mu jistotu?

Nebo ho odsoudí k tomu, aby celý život hledal další stejně silný okamžik?

Když veřejná osobnost mluví o lásce

Nejosobnější rovinu knihy představují pasáže o lásce a její ztrátě.

Právě tady se veřejná role známého ekonoma nejvíc rozpadá. Sedláček už nemluví jako člověk, který má na každou otázku originální metaforu nebo překvapivou historickou paralelu. Mluví o něčem, co nelze obejít intelektem.

Ztráta lásky se nedá zanalyzovat jako hospodářský cyklus.

Neexistuje model, který by vysvětlil, proč dva lidé přestanou sdílet společný život. A už vůbec neexistuje postup, jak všechny důsledky takové změny správně řídit.

Právě v těchto pasážích působí kniha nejsilněji.

Ne proto, že by nabízela senzaci nebo odhalovala intimní detaily. Spíš proto, že připomíná, jak málo o veřejně známých lidech ve skutečnosti víme. Sledujeme jejich kariéru, citujeme jejich názory a hodnotíme jejich vystupování, ale nevidíme cenu, kterou mohou platit mimo kamery.

Sedláček zde nepůsobí bezbranně.

Působí ale lidsky.

A to je v jeho případě možná zajímavější než další originální úvaha o kapitalismu.

Rozsypal se nebojí nechat odpověď chvíli žít

Michael Rozsypal je pro tento typ rozhovoru dobrým partnerem.

Nesnaží se Sedláčka přechytračit ani s ním soutěžit o nejchytřejší větu. Otázky klade tak, aby se odpověď mohla rozvinout, ale zároveň se dokáže vrátit k místu, které zůstalo nedořečené.

To je důležité, protože Tomáš Sedláček má přirozenou schopnost odvést rozhovor k širším souvislostem. Jedna vzpomínka může rychle přejít v úvahu o dějinách, víře, ekonomice nebo lidské přirozenosti.

Rozsypal mu tuto volnost většinou ponechává.

Zároveň ale hlídá, aby se z knihy nestala jen sbírka efektních myšlenek.

Nejlepší otázky nejsou ty, po nichž Sedláček zazáří.

Jsou to ty, které ho na chvíli zpomalí.

Komedie jménem dizertace

Zvláštní kapitolu představuje příběh Sedláčkovy dizertační práce.

To, co by v životopise mohlo působit jako formální akademická epizoda, se mění téměř v grotesku. Právě zde se dobře ukazuje rozpor mezi institucionálním světem a osobností člověka, který se do něj nevejde úplně pohodlně.

Sedláček má talent pohybovat se mezi světy, ale současně má i schopnost vytvářet kolem sebe chaos.

Někdy z něj vyjde jako originální myslitel.

Jindy jako člověk, kterého dohánějí pravidla, termíny a vlastní rozhodnutí.

Kniha jej v tomto směru zbytečně neidealizuje. A je to dobře. Portrét by byl mnohem méně přesvědčivý, kdyby ukazoval pouze brilantního ekonoma, kterému ostatní nerozumějí.

Sedláček je v rozhovoru také rozporný.

Sebevědomý i zranitelný.

Hravý i unavený.

Schopný pronést mimořádně přesnou myšlenku a vzápětí se nechat unést vlastním vyprávěním.

Právě tyto rozpory dělají knihu živou.

Nejde o ekonomii, a přesto je v ní všude

Čtenář, který čeká další výklad Sedláčkových ekonomických názorů, může být překvapen. Ekonomie zde není hlavním tématem.

Přesto rozhovorem prostupuje.

Ne jako soubor teorií, ale jako způsob uvažování. Sedláček přemýšlí v příbězích, výměnách, hodnotách, dluzích a ztrátách. I vlastní život někdy vykládá jako pohyb mezi tím, co člověk získal, a tím, co za to zaplatil.

V tom spočívá zajímavý paradox knihy.

Čím méně se mluví o ekonomice, tím lépe lze pochopit ekonoma.

Jeho myšlení totiž nevzniklo jen na univerzitě nebo v odborných knihách. Formovalo se v dětství, cestováním, vztahy, přátelstvím s Václavem Havlem, kariérními skoky i osobními pády.

Bez této zkušenosti by možná jeho ekonomické myšlení vypadalo úplně jinak.

Chvílemi fascinující, chvílemi únavný

Sedláček je výborný vypravěč.

To ale neznamená, že je vždy snadné jej následovat.

Jeho myšlenky se rozbíhají, propojují a někdy vrství rychleji, než je čtenář stačí třídit. Z jedné odpovědi může vzniknout dlouhá cesta přes několik témat, aniž by se původní otázka úplně uzavřela.

Pro někoho to bude hlavní kouzlo knihy.

Pro jiného její slabina.

Občas jsem měl pocit, že by rozhovoru prospělo více ticha a méně dalších metafor. Některé momenty jsou silné samy o sobě a nepotřebují okamžitě získat filozofický přesah.

Sedláček je zvyklý hledat význam téměř ve všem.

Jenže někdy člověk nechce význam.

Chce jen chvíli zůstat u události, která bolela.

Právě v osobních kapitolách je nejlépe vidět, že brilantní schopnost vykládat svět může být také způsobem, jak si od něj udržet odstup.

Název, který vystihuje celý rozhovor

Zavři oči a podívej se zní jako typický sedláčkovský paradox.

Na první poslech efektní.

Po přečtení knihy ale dává větší smysl.

Rozhovor totiž ukazuje, že některé věci nelze spatřit jen prostřednictvím faktů, životopisných údajů nebo veřejných funkcí. Člověka nepoznáme ze seznamu jeho úspěchů. Někdy musíme na chvíli zavřít oči před rolí, kterou známe, a pokusit se zahlédnout to, co zůstává za ní.

Za ekonomem je chlapec, který střídal země.

Za veřejnou osobností je člověk, jenž miloval a ztrácel.

Za mimořádnou kariérou jsou náhody, odvaha i selhání.

A za rychlým proudem slov možná také obava z okamžiku, kdy by se přestalo mluvit.

Zavři oči a podívej se není knihou o úspěšném ekonomovi, který čtenáři vysvětlí, jak funguje svět.

Je to rozhovor s člověkem, kterému se svět otevřel velmi brzy a velmi dokořán.

Tomáš Sedláček vypráví o dětství v Praze, Finsku i Kodani, o škole, mimořádné kariéře, blízkosti Václava Havla, akademických peripetiích, lásce i její ztrátě. Michael Rozsypal jej nechává mluvit, ale dokáže se dostat i za vrstvu známých historek a intelektuálního šarmu.

Ne vždy vzniká dokonale sevřený portrét. Sedláček se rád nechává unášet vlastními asociacemi a některé odpovědi míří více do šířky než do hloubky.

Přesto je kniha cenná právě svou neuhlazeností.

Ukazuje člověka, který dokáže téměř vše proměnit v myšlenku, ale ne všechno v životě dokáže proměnit v odpověď.

A možná právě proto stojí za přečtení.

Nejzajímavější totiž není Sedláček ve chvíli, kdy brilantně vysvětluje ekonomii.

Nejzajímavější je ve chvíli, kdy připustí, že ani on některým částem vlastního života úplně nerozumí.