Himmlerova zpověď

 „Kam až náš pohled dosáhne, všude můžeme vidět pokrytectví.“
– citace z knihy, str. 138 –

Popravdě vždy mě zajímalo, jak mohl takový výslech s druhým nejvyšším představitelem „tisícileté“ Říše, v jednu chvíli dokonce osobou odpovědnou za všechny bezpečnostní složky, Heinrichem Himmlerem vypadat. Přitom stačilo málo a obdělával pole někde na Kavkaze. Díky německému autorovi s polskými kořeny Christopheru Machtovi, který již zpracoval podobné imaginární hovory vedené s Mengelem, Goebbelsem i samotným Hitlerem, si o tom můžeme konečně udělat alespoň zevrubný obrázek. Třeba to vypadalo právě nějak takto…

Po válce prchal Himmler z Německa pod cizí identitou, nicméně byl 21. května 1945 v Dolním Sasku dopaden příslušníky spojeneckých vojsk a převezen do internačního tábora v Bertfeldu. Zde byl podroben výslechu s kapitánem Stevem Morrisonem, kterému musely během hovorů s Himmlerem vstávat zděšením vlasy na hlavě. Mít před sebou zrůdu jeho kalibru, to muselo být panečku něco!

Co vše patřilo do „náplně“ jeho pracovních povinností? Bylo vůbec něco, čeho Himmler litoval? Za co se styděl? Co by nejraději vymazal ze své historie? Nebo byl natolik sebejistým a sebestředným cynikem, jenž sám sebe vnímal jako geniálního stratéga nepřipouštějícího si jakoukoli sebemenší chybičku či zavrávorání v rozhodnutích? Nejspíše to první, vždyť i o experimentech na lidech mluvil jako o příležitosti najít lék či vyřešit zapeklitý problém vojáka na frontě.

Byl idealistou a nacistickému smýšlení byl plně oddán. Stal se posedlým germánskou panskou rasou. Byl hrdý, že byl součástí vyvoleného národa, potomek Árijců (ač nechápu, kde vzal to přesvědčení. Vždyť do germánského či nordického ideálu, jež strana hlásala, měl na míle daleko. Stejně jako všichni vysoce postavení muži třetí říše – k tomu mi na mysl vytanula úžasná komiksová karikatura belgického grafika Amazing Améziane uveřejněná v publikaci „Zabijáci nacistů: Ministerstvo špinavé války“). Sám se pasoval do role „kmotra národa“ pro své „osvícené“ myšlenky typu Lebensborn či legalizace polygamie. Hlavní prioritou bylo co nejvíce šířit germánské geny.

Své slabé stránky před okolím umně skrýval. Byl znám jako fanatický perfekcionista a pedant, který si hlídá emoce. Za každých okolností držel nervy na uzdě a nikdo neuměl z jeho tváře vyčíst opravdové pocity. Ani samotný führer. Své povinnosti si plnil s největší pečlivostí. Byl disciplinovaný ve všech směrech. Na druhou stranu však uměl projevit ke svým svěřencům vlídnost, choval se k nim jako k vlastním synům. Uměl jim naslouchat a uklidnit jejich rozrušení a rozmluvit jim jejich možné pochybnosti o správnosti činů, které buďto páchali, nebo se k nim teprve chystali.

„Lidé, kteří často něco skrývají, mají často potřebu se v jiných věcech okázale předvádět – jako by tím chtěli přehlušit vlastní svědomí.“
– citace z knihy, str. 138 –

Novými poznatky pro mne byly informace o získávání kompromitujících informací v Himmlerem zřízeném bordelu s honosným názvem „Salon Kitty“. Tohle byl z hlediska vydírání nepřátel (ale jak se dozvíme, tak i přátel) náhodou dost chytrý tah. On vlastně Himmler k ženám a sexu obecně zaujímal dosti zvláštní postoj. I o tom se čtenář na stránkách „Himmlerovy zpovědi“ dočte. Některé otázky jsou velice osobní, intimní, jdou až na dřeň. Autor nám tím chce představit Himmlera v jeho „plné kráse“.

O posedlosti nacistů okultismem, magii a nadpřirozenými jevy jsem věděla, ale že se Himmler sám zabýval analýzou čarodějnic a vedl si na ně i jakousi kartotéku (Hexenkartothek), to jsem vážně slyšela prvně. Zaujal mě také Himmlerův plán, jak se zbavit dotěrných komárů a otravných much. Možná tím měl začít…

„Jedině poslušnost zbavená jakéhokoliv stínu pochybnosti má smysl.“
– citace z knihy, str. 117 –

Jako prachsprostý zbabělec ukončil svůj život před samotným rozsudkem rozkousnutím kapsle s kyanidem, kterou ukrytou v ústech v zubní korunce. Nicméně i okolnosti jeho smrti jsou terčem mnoha spekulací a konspiračních teorií.

Všechny výše popisované poznatky jsou z knihy více než patrné. Autor se snažil přiblížit Himmlerovu osobnost, jeho postoje, cynismus, demagogii a až nezdravou posedlost svou nadřazeností.

„Byla válka a v ní nebyl prostor na lidské city.“
– citace z knihy, str. 28 –

Líbilo se mi autorovo využití černého humoru, místy až drsné ironie a rozhodně tomu nechyběl ostrovtip. Některé pasáže se mu povedlo sepsat takovou formou, až jsem se musela smát. No vážně! Za mě je toto jeho nejpovedenější zpověď vysokého hodnostáře SS. A rozhodně jsem zvědavá, jakého dalšího si vezme na paškál příště! Těším se moc.

Knihy Christophera Machta mě baví. Pro historiky mohou být jeho texty trnem v oku, ovšem pro laika, který se chce nějakou záživnější formou dozvědět více o nacistických pohlavárech, jsou jeho knihy pěkným zpestřením.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Alpress.

Denisa Šimíčková