Daniel Landa odkrývá Tajemství Zlatého Draka v Mahenově divadle

Pokud jste sledovali televizní seriál mladého režiséra Jiřího Stracha Ďáblova lest, vězte, že zápletkou Tajemství Zlatého Draka budete opravdu zklamáni. V obou si autoři hrají s tématem tajemna a černé magie. V obou dílech je hlavní postavou vyšetřovatel – agresivní alkoholik (v Ďáblově lsti v podání Jiřího Dvořáka, v Tajemství Zlatého Draka Petr Halberstadt), jemuž sekunduje uhlazený odborník na sekty a mystiku (Ivan Trojan versus Jakub Šafránek).  Ďáblova lest má však něco, co Zlatému Draku výrazně chybí – zajímavost a opravdovou sílu vtáhnout diváka do svého tajemného světa.

Nesourodá dvojice policistů má za úkol vyřešit vraždu člena skupiny Ordo Draconis, jejíž činnost je zahalena tajemstvím a zvenčí připomíná sektu. Kapitán Marek je málokdy ve službě střízliv, přesto se během pár chvil zamiluje do sestry oběti, díky které se začíná zajímat více nejen o ni, ale i o filozofii celé skupiny. Mezi podezřelé patří především podnikatel Zenkl (Zdeněk Dvořák), který měl zájem o městské budovy pronajaté právě Ordo Draconis. Vyřešení případu ovšem nebude tak jednoduché.

Dejme tomu, že původní myšlenka nebyla špatná. Těžko říct, zda je tato hra se zpěvy natolik špatná kvůli tomu, že se ze sebe snaží dělat to, na co ani zdaleka nemá, či paradoxně – právě kvůli Danielu Landovi. Kamenem úrazu bude pravděpodobně obojí.

Neustálé opakování Sokratova citátu „vím, že nic nevím“ by mělo zřejmě přidávat hře na důležitosti, vážnosti a hloubce. Bohužel dál než k tomu, že vím, že nic nevím, se divák nedobéře. Jakési filozofické výklady, které do děje nesedí, pak působí jen jako výplň nedávající smysl. Mystický hlavní motiv tak zůstává natolik nezajímavým, že tomu už nemohou pomoct ani Daniel Landa a Monika Maláčová jakožto Merkurius a Merkuria. Tyto dvě metafyzické postavy, vlastně jakýsi duch díla,  se vynořují v průběhu díla, aby zpěvem komentovaly dění. Nutno poznamenat, že ony pěvecké vložky jsou v podstatě staré Landovy hity, které nějakým způsobem korespondují s právě probíhající scénou. Může se tak zdát, že Landa si tímto značně usnadnil práci. Místo skládání nových písní prostě sáhl po pár osvědčených kusech z doby jeho největší slávy. Když, Obsidián, Smrtihlav, Třetí oko, Vrána, Tajemství, Stvůry a další. To vše jsou hity, které fanoušek Daniela Landa zná i z jeho řadových desek. Tyto hudební bloky navíc ani nezazní v celé své šíři a kromě pár výjimek jsou songy zkráceny na sloku a refrén. Nejkratší Landův výstup v jedné takové části sestával dokonce  z pouhých deseti zazpívaných slov.

Dílo se snaží udržet nad vodou humor, kterého je tu však tak poskrovnu, že nemá šanci tento kameny obtěžkaný náklad zachránit. Přesto má Tajemství Zlatého Draka jednu zvláštnost mezi ostatními „muzikálovými“ díly – druhá polovina je o něco lepší než první část hry. Je zde více humoru, více hudby, více srozumitelnosti, více emocí a hlavně je zde konec, který jsem opravdu uvítala a na potlesk vestoje (nechápu?!) nečekala.

Daniel Landa – Zdenek Plachý – Jiří Šimáček: Tajemství Zlatého Draka

Národní divadlo Brno (Mahenovo divadlo)

režie: Zdenek Plachý

hudba: Daniel Landa

hrají: Daniel Landa / Tomáš Trapl, Monika Maláčová, Petr Halberstadt, Klára Apolenářová, Petr Panzenberger, Jakub Šafránek…

premiéra 21. listopadu 2008

Hodnocení: 2/10

Redakce