Dědictví aneb Jak Helena ke štěstí přišla

Paynea není třeba nijak představovat. U českých čtenářů je velice oblíben díky Mládí v hajzlu. Dá se říci, že více popularity sklízí v českém prostředí než ve své rodné domovině USA. Ne nadarmo prohlásil, že by se v příštím životě chtěl narodit jako Čech.

Nové dílo nás protentokrát zavede do amerického městečka Paper Peak. Hlavní hrdinka Helena má 60 pomalu na krku, vede zcela nudný a ničím zajímavý život. Láska k manželovi pomalu vyhasíná a Helena neví, co se životem. K velkému zvratu dochází s příchodem dědictví po své tetě Maddy. Helena dědí její dům plný harampádí, mezi kterým při úklidu najde knihy od neznámé autorky Glorie Lenoreové. Tímto nálezem se začíná nudný život Heleny proměňovat ve snůšku komediálních situací.

Celá kniha popisuje rok obyčejné Heleny Spallové. Krásně je zobrazen především její pohled na starosti jejího života, který je většinou ironický. Problémy s manželem, s třemi téměř dospělými dětmi a se svou matkou. Všechny tyto životní peripetie jsou čtenáři podány velice svižně a hlavně, co je pro Payneo typické, vtipně.

Payne je výborný vypravěč a hlavně skvěle umí popsat i obyčejnou situaci tak, že vybouchnete smíchy. Scény matky se svou nejmladší 16 letou dcerou mě dokázaly nejvíce rozesmát. Pozadu nebyla ani Helenina přespříliš kritická matka, jež svými kritickými poznámkami trefí hřebík na hlavičku. Samozřejmě Payne nezapomněl i na pořádnou zápletku v podobě hledání pravé podstaty dědictví. Kromě spousty vtipu může čtenář čekat na rozuzlení velikého tajemství kolem rodiny Heleny.

Casta se vypotácela světu vstříc chvíli před polednem. Přišourala se do kuchyně v dresu Cleveland Browns velikosti XXXL a s malým monoklem pod okem.

„Co se ti stalo?“ zeptala jsem se.

Nasadila bolestnou grimasu a odvrátila se. „Můj pasák mi dal nakládačku.“

Pane bože, proč právě já?

Naoko jsem se přidala ke hře: „Dřepíš na telefonu nebo postáváš někde na rohu?“

„Makáme v jednom velkým hotelu u letiště.“

„A kdopak tvoří tvoji klientelu?“

„Znuděný byznysmeni a mafiáni, co sem lítají vodpravovat lidi.“

Je to velice jednoduché čtení, které se hodí na cesty. Pokud na vás jde špatná nálada, rozhodně sáhněte po Panyeovi, obzvlášť na jeho nový počin Helenu. Tato kniha vás rozveselí natolik, že 350 stran přečtete na jedno nadechnutí.

Velice se mi líbí i navrhnutá obálka knihy, která svou šíleností naprosto vystihuje obsah.  A tedy v tomto případě se nemůže čtenář bát posoudit doslova knihu podle obalu. Protože tentokrát se jeho posudek nesplete.

Kateřina Beerová