Příběh začíná příjezdem devíti žen ke své terapeutce Nataše, která věří, že právě sdílení svých příběhů pomůže zahojit šrámy na duši každé z nich. Ne nadarmo se říká, že o problémech se musí mluvit a ne nechávat si je pro sebe. Každá z devíti žen pochází z jiné společenské vrstvy, každá je jinak stará, některé rodinu mají, některé o ni přišly, některé ji nikdy neměly. Všechny jsou tak odlišné, a přesto tak stejné. Na srdci je tíží pocity samoty, různé strachy či promarněná přání.
Francisca je spolumajitelka realitní agentury, kterou pronásleduje nenávist ke své matce a musí se naučit vyjít ze stínu svého bratra. Její život jí přijde do určité míry fádní a zažívá, jak to ona sama nazývá, „paralýzu“. Cítí, že už nic necítí. Mané je bývalá herečka, která se vyrovnává se všemi příkořími stáří a samoty. Těžko snáší to, že její krása, ze které v podstatě žila, vzala za své. Juana je kosmetička, která se stará o svoji starou matku a především o psychicky nemocnou dceru. Ovšem když si myslí, že nemůže být hůř, přichází další rána v podobě zákeřné nemoci. Simona se dá do jisté míry označit za feministku, která nedokáže pochopit ženy, které pro muže obětují celý svůj život. Ona se rozhodne vzít ho do vlastních rukou a vyjít ze stereotypů. Leyla je investigativní novinářka bojující s démonem jménem alkohol a objevující své palestinské kořeny. Luisa, chudá venkovanka, se musí vypořádat se zatčením manžela a následnou samotou. Guadalup, devatenáctiletá bohatá dívka s lesbickou orientací, prožívá jedno zklamání za druhým a hledá svou vlastní identitu. Andrea je bohatá, slavná, krásná televizní reportérka, která trpí panickými stavy. Ana Rosa, žena z velmi věřící a extrémně chudé rodiny, která se vypořádává se svým nízkým sebevědomím. Závěr přináší příběh ženy desáté, a to jak správně tušíte, je příběh samotné terapeutky Nataši.
Kniha proniká hluboko do ženské duše a odhaluje veškerá zákoutí. Všechny pocity vyplouvají na povrch ve své surovosti. Neobsahuje žádné útěšné řeči, neobelhává nás tím, že vše skončí jako v pohádce. Jde o to, jak se nakonec ženy dokáží vyrovnat se svými osudy a cesta sdílení příběhů je cesta k uzdravení. Jde o román, který je překvapující, vážný, smutný, realistický. Je to popis nejniternějších strachů ženského srdce. Ovšem přes všechny strasti a hrůzy se najdou v knize i vtipné pasáže, u kterých se zasmějete. Ve všech těch ženách nacházíme něco ze sebe a uvědomujeme si, že i my píšeme svůj vlastní příběh.
Ukázka z knihy:
Vykřikla jsem: Octavio, praskla mi voda! Žádná odezva. Očividně mě neslyšel. S obtížemi jsem došla do ložnice, zmáčela jsem přitom celou podlahu, a znovu jsem na něj zařvala: Praskla mi voda! On se na mě podíval. Jak by také něco takového mohl přehlédnout? Já tlustá jako hroch, s nohama od sebe, a proud vody. A myslíte si, že se bleskurychle zvedl, našel klíče od auta a odvezl mě do porodnice? Ne. Řekl mi: Počkej chviličku, už bude konec prvního poločasu. Vzpomínám si, že jsem mu tenkrát v němém zoufalství vzala z ruky ovladač a mrskla s ním o zeď, až se roztříštil na tisíc kousků.
Autorka románu Marcela Serranová se narodila v Chile a cit k umění podědila po svých rodičích. Několik let se dokonce věnovala výtvarnictví. Její první román se jménem My, které se máme tak rády, vyšel v roce 1991 a okamžitě se shledal s úspěchem. Získal ocenění v kategorii nejlepší latinskoamerický román ženské autorky. Mezi další její díla patří: Útulek pro smutné ženy či Královna samoty. Dílo Deset žen je první přeložené do češtiny, takže díky němu se můžeme seznámit s tvorbou této skvělé autorky.
Román se čte velice dobře, protože realistický styl psaní vám umožní každou z popsaných žen zhmotnit. Každá kapitola nese jméno jedné z žen, což mu přidává na přehlednosti a čtivosti. Na jednu stranu mne z realističnosti románu trošku mrazilo, na stranu druhou jsem prožívala příběh s každou z žen. Takže to, co má správná kniha plnit, tedy vtáhnout do děje, zde rozhodně bylo naplněno.
Název: Deset žen
Autor: Marcela Serranová
Nakladatelství: Host, 2014