Ve stínu hory

Americký autor Felix Blackwell nadchnul čtenářské publikum již svým předchozím románem s názvem „Ukradené jazyky“. Momentálně se na pultech knihkupectví objevil jeho v pořadí druhý hororový román „Ve stínu hory“.

Očekávala jsem pořádnou dávku nechutností a strachu. Tu jsem sice nedostala, nicméně zapeklitost příběhu nebyla vůbec špatná. Autor v příbězích čerpá ze svých snů, i když v jeho případě jde spíše o nezáviděníhodné noční běsy.

Hlavním hrdinou příběhu je Onwé Lopez, potomek nefalšovaných indiánů. Není to žádný dobrák od kosti, má pár vroubků z minulosti, ale poté, co prozřel se snaží sekat latinu. Onwé žije společně s indiánskou komunitou v rezervaci Cold Walley, kde je přestěhovali kolonisté. Rezervace se nachází pod Skalickými horami, jež jsou opředeny tajemnem a strašidelnými zkazkami. Zejména pak černočerná jeskyně na hoře Pale Peak si vysloužila tu nejhorší možnou pověst. Kdo vstoupí do jejich útrob vedoucích na těžko uvěřitelná místa, zešílí nebo rovnou zmizí beze stopy. Indiáni totiž věřili, že se zde nachází portál do jiných světů, jimž smějí procházet jen mrtví. Ptáte se, kdo s normálním rozumem by se do záhadných jeskynních tunelů vydával, že? Jenže ona ta jeskyně umí moc pěkně vábit, často dětským hláskem nebo hlasem blízkého zesnulého…

„Mrtví se odebírají někam hodně daleko, odkud se nikdy nevracejí. Když se ale lidem ve snu vynořil z šera vzpomínek někdo dávno zesnulý, bylo to špatné znamení.“
– citace z knihy, str. 70 –

S leteckou tragédii, která se mezi horami stane, začne městečko obcházet podivný přízrak s lačným pohledem. Když se navíc zázračně objevují přeživší katastrofy, Onwé tuší, že tu něco nehraje. Až se zcela scestným chováním svého nejlepšího přítele si Onwé uvědomí, že blízkost hory přináší jejim návštěvníkům zatemnění mysli, díky níž jsou schopni brutálních činů, aniž by si je sami uvědomovali. Jednají jako náměsíční, omámení, prokletí.

Velmi se mi líbilo zakomponování reálií z indiánského způsobu života, jehož je Onwé zastáncem. Přináší s sebou odkaz na dávné tradice, původní jazyk, kulturu i náboženství, které ale bohužel spolu se vznikem těchto trestuhodných rezervací a rádoby „pocivilizováním“ příslušníků původních obyvatel amerického kontinentu křesťanským směrem za pomocí často násilné misionářské snahy, pomalu vytrácí. Existuje už jen pouhé zrnko těch, kteří nechtějí, aby jejich zvyky, obyčeje a jedinečný splynutí s přírodou zcela vymizely. Mají takoví jedinci v mase nepochopení a nedůvěry vůbec nějakou šanci obstát? Někdy k tomu mohou dopomoci duše mrtvých, které si svou půdu, kterou odpradávna obývaly, hlídají a za žádnou cenu se jí nechtějí vzdát ani posmrtně…

„Vy všichni, co odmítáte dar Krista, jste pro naši zem prokletím.“
– citace z knihy, str. 126 –

Dohled nad rezervací má Úřad pro indiánské otázky, který řeší nepřípustné manýry vzpurných indiánů. Co je vyloženě protikřesťanské, to je špatné. Pro prastaré magické rituály a uctívání model tu už není místo. Komu jde o masakr indiánské kultury? Kdo ji chce pohřbít pod zlověstnou horou?

„Vláda zjistila, že po krutém útlaku několika generací, se kmen bez paměti ovládá snáz než ten, který zůstává věrný své podstatě.“
– citace z knihy, str. 308

Knihu vydalo Naše nakladatelství pod značkou Fobos.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Knihy Dobrovský.