Zatloukání hřebů

Vilém Koubek pro mě byl doposud neznámý autor a jeho kniha mě nějak minula. Jenže jsem ji viděla u Nakladatelství Host a po přečtení textu na zadní obálce od Petry Klabouchové, že knihu plánovala číst po večerech ale nakonec ji přečetla za jeden jediný, jsem věděla, že si knihu Zatloukání hřebů musím přečíst. Tímto moc děkuji Nakladatelství Host za poskytnutí knihy k recenzi. Žánrově je zařazena mezi horory. Na první dobrou vás zaujme, nebo alespoň mě zaujala, ponurá obálka s jakousi podivnou postavou. Ta sehraje v celém příběhu velikou roli a její umístění na obálku v této podobě je dokonalé.

Ema Březinová. Krásné české jméno, kterým je uprostřed noci v telefonu oslovena žena. Téměř ji zamrazí, když své jméno slyší. Dozví se, že jí zemřela matka. Emin život, který byl doposud konečně klidný se opět ocitá v turbulenci. Minulost na kterou chtěla zapomenout se opět trýznivě otevírá. Musí se vydat do domu rodičů a odhalit tak tajemství, které je tolik bolavé. Před lety totiž zcela nepochopitelně zmizel její bratr. Miloval urbex. Staré budovy a opuštěná místa. Děsivé historky, které ruku v ruce vznikají a všem opuštěným místům přidávají na ponurosti a děsivosti. Ema se nikdy nevyrovnala s tím, že bratra policie nenašla. Ani jeho kamaráda. Pouze kamarádka, která s nimi tu osudnou noc byla, zůstala živá. Ale zůstala i psychicky zdravá? Ne, celé se to na ní negativně podepsalo a raději se odstěhovala do zahraničí. Ema je rozhodnuta vypátrat co se přihodilo a proč bratr zmizel. V domě rodičů vejde do otcovy pracovny, kam nikdo nesměl nikdy chodit a najde v ní počítač do kterého její otec psal deník s informace o pátrání po synovi…

Nádech, výdech, a ještě jednou. Já jsem knihu, stejně jako Petra Klabouchová, přečetla na jeden zátah. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Od prvního písmenka cítíte strach, ponurost. Temné stíny a atmosféra opuštěného komplexu si vás omotávají a způsobují úzkosti. Budete rádi, že čtete z pohodlí domova, protože na daném místě byste se nechtěli ocitnout. To co se zdá zpočátku docela jasné, že prostě kamarádi někam spadli a nikdo je nenašel, se celé neuvěřitelně zamotává. Když budete sami na opuštěném místě, dezorientovaní a strachy bez sebe, začnou se dít podivné věci…vaše mysl bude pracovat zcela jinak.

První dvě třetiny knihy jsem napětím ani nedýchala. Konec byl jedno veliký psycho, kdy mě oči pálily únavou, ale nemohla jsem přestat číst. Nečekejte jednorožce na duze a hluboké odfouknutí úlevou. Kdepak. Tenhle horor vás sežvýká a vyplivne a vy dočtete a budete jen konsternovaně sedět a říkat si, panebože, to byla jízda…

Lenka Zajíčková