
„Každé z dvojčat je jedno anděl, jedno ďábel.“
– citace z knihy, str. 46 –
Nakladatelství Cooboo prochází s novým vydáním úspěšného young adult románu americké autorky Jandy Nelson „Dám ti slunce“. Nové vydání je jedinečné svou krásnou ořízkou v barvách duhy. Hlavními hrdiny jsou náctiletí sourozenci Noah a Jude z Kalifornie žijící na první pohled obyčejné životy pubertálních dětí.
Noah je zvláštní, citlivý a nesmírně empatický. Velmi nadaný na malování, avšak rovněž hodně uzavřený. Rád jen tak pozoruje okolí, nasává vjemy, vidí a cítí, čeho si jiní ani nepovšimnou. Jeho křehkost a zvláštnost je samozřejmě trnem v oku starším klukům, co si potřebují dokázat převahu. Naopak jeho dvojče, ségru Jude, všichni milují. Je okouzlující, zábavná a vtipná. Ona je ta, co brášku brání a Noah se za to trochu stydí. Přeci on je kluk, muž, chlap! On by měl chránit ji. Se sestrou ho pojí až neuvěřitelně pevné pouto, jakási „dvojčecí“ telepatie. Více než sourozenci jsou spíše jako dvě duše v jednom těle. Zřejmě existuje něco, co mohou pochopit jen dvojčata a pro nás ostatní to zůstane nevyřešenou záhadou.
„Když se dvojčata odloučí, jejich duch se odkrade hledat toho druhého.“
– citace z knihy, str. 57 –
Jenže pak sourozenecké nerozlučné duo potkají bolestné časy a každý je překvapivě prožívá jiným způsobem. To je od sebe oddaluje víc a víc. Vznáší se nad nimi až nezdravá a přehnaná rivalita s puncem žárlivosti.
„Člověka může pohřbít vlastní mlčení.“
– citace z knihy, str. 53 –
Po obrovské tragédii, která rodinu potká, se osobnosti obou sourozenců mění k nepoznání. Z Jude se stává roztržitá a uzavřená osoba. Dává si za vinu věci, které nemohla nikdy za žádných okolností ovlivnit a ten pocit ji sžírá jako vězení. Vysvobození a uzdravení z psychických útrap jí nabídne charismatický podivín. Noah naproti tomu propadá hluboké trudnomyslnosti a zanechává i svého největšího koníčka – kreslení. V osobě nového sousedovic kluka Briana, získává nového nejlepšího kamaráda. A nejen to! Uvědomí si, že právě Brian je jeho srdci nejbližší. Noahův boj s nově objevenou sexualitou je v knize vykreslen nesmírně citlivě.
Obrovskou výhodou je v tomto případě střídání vyprávění obou sourozenců, jak pohlíží na stejné věci jinou optikou. Jak roky plynou, každý musí jít vlastní cestou. Ty jejich se vlivem nepěkných okolností rozdělují ale nějak moc rychle. To, co je spojovalo, je najednou nejvíc rozděluje – vnímání umění, života a světa jako takového.
Knize nechybí ostrovtip, ale zároveň řeší obrovská životní dilemata. Je psaná svižným tempem, které čtenáře nenechá vydechnout. Je to něžné vyprávění o silných rodinných poutech, pravé a nespoutané lásce, a o to větších ztrátách. O boji o svou uměleckou duši. Silný a emotivní román s nesmírnou výpovědní hodnotou pro ty, co se v životě někdy někde z nějakého nepříjemného důvodu, následkem zármutku ztratili a myslí si, že není cesty zpět. Ale ona je. Vždy a ze všeho. I z té nejhůře představitelné bolesti, kterou nám osud přichystá. Každá rána nás totiž při jejím pochopení zocelí a utváří pevné charaktery.
„Věci většinou neskončí tak, jak si člověk myslí.“
– citace z knihy, str. 60 –
Pro mne šlo rozhodně o hodně překvapivé čtení. Dostalo se mi skvělého, citlivého a hřejivého příběhu, který jsem ani neočekávala. Nádherné, až poetické čtení, které můžu jen doporučit.
Za recenzní výtisk děkuji Albatrosmedia.cz.