Říkali jí Kri-kri

„Svoboda je víc než štěstí. Protože když máš svobodu, máš i štěstí.“
– citace z knihy, str. 118 –

Česká autorka Scarlett Wilková dokazuje s každou další vydanou knihou svou jedinečnost a citlivost předat čtenáři duchaplný odkaz týkající se konkrétní části lidské historie. U Scarlett platí – co román, to skvost! Přečetla jsem každý její literární počin a s velkým očekáváním jsem přistupovala i k nejnovějšímu románu nesoucí název „Říkali jí Kri-kri“, který vyšel u nakladatelství Motto. Upřímně? Při čtení jsem tajila dech. Nejen pro neotřelý příběh, ale zejména pro ty nádherné popisy prosluněného řeckého prostředí prosyceného dozrávajícími fíky a granátovými jablíčky.

V pořadí jde o druhý autorčin román, který se věnuje Řecku a já to jen kvituji, protože Řecko patří mezi moje oblíbené dovolenkové destinace. Právě z pohledu turisty jsem však během čtení trošku zčervenala studem, protože se vlastně řadím mezi davy lidí, kteří se do tohoto překrásného prostředí každoročně valí. Ač cestuji převážně bez cestovky na vlastní pěst a ubytovávám se v domácím prostředí řeckých rodin, stejně jsem se nevyhnula mírnému zamyšlení nad tím, co pro Řecko a jeho obyvatele jako turista představuji.

V dnešní době se na věc dívají nejspíš i místní jinak, než tomu bylo za časů, ze kterých je nám příběh převyprávěn. Dnes tvoří příjmy z turismu pro tuto zemi podstatnou část ekonomiky, avšak v době, kdy se vykupovaly ty nejlukrativnější pozemky pro následné budování obrovských moderních hotelových komplexů, muselo být na tento nový trend pohlíženo s obrovskými obavami. A vůbec mě to neudivuje.

„Když hlupák hodí kámen do moře, ani tisíc mudrců ho nevyloví.“
– citace z knihy, str. 59 –

Kri-kri se narodila do rodu, do nějž se již od pradávna rodí jen dcery. Se svou pověstí byla Kri-kri odkázána žít v jistém ústraní, to ovšem neznamenalo, že by se ona sama svého okolí bála. Bylo tomu spíše naopak. V šestnácti letech porodila trojčátka, jejichž úděl se stal odleskem tehdejších nelehkých časů poznamenaných válkou a hladomorem, kdy Kri-kri zůstala na vše úplně sama. Právě na příkladu jejich dětí vidíme vzájemnou propojenost, jež se nevymaže ani když jsou od sebe sourozenci násilím rozděleni. To, co si Kri-Kri vyčítala u výchovy dcery, napravuje na své vnučce, avšak následky její mladické nerozvážnosti ji stejně dostihnout. Vše máme zapsáno v čáře života. Naše předurčení neoblafneme!

Osudy hlavních hrdinů byly nebývale turbulentní, vyvíjely se jako počínající bouře, která v jednu chvíli přešla v destruktivní vichr, aby se nakonec uklidnila v příjemný, ale tolik zrádný vánek.

Román je neuvěřitelně čtivý. Pro milovníky Řecka jako dělaný. Budete se rozplývat nad dech beroucími popisy přírody a života místních, které mi přišly jak vystřižené z pohádky. Díky skvělému vypravěčskému umu uslyšíte šplouchání mořských vln a ševelení olivových hájů přímo v uších, kolem vás se rozplyne vůně citrusových plodů, do jejichž šťavnatých dužin budete mít chuť se zakousnout. I přes všechno výše zmiňované, na mne celý příběh působil spíše melancholicky. Však posuďte sami.

Kniha je rozdělena do osmi části, z nichž každá je uvozena trefným řeckých příslovím. Jsem si jistá, že se dozvíte mnoho nových informací z novodobé historie této mystické země, a nakonec se snad i pozastavíte nad tím, jak zásadní vliv měl rozvoj masového turismu na budoucnost obyčejných lidiček, kteří toužili pouze obdělávat svoje políčka a užívat si klidu a míru, jež jim byl odepřen.

Pro mne „Říkali jí Kri-kri“ představuje mistrně povedený dramatický příběh spojený s historickými fakty o jedné z nejkrásnějších zemí na světě.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Albatrosmedia.cz.

Denisa Šimíčková