Když se trhá nebe

Román „Když se trhá nebe“ přichází s příběhem inspirovaným skutečnými událostmi, jež se udály jedné úspěšné židovské rodině z Přerova. Autorka Lenka Chalupová, kterou snad ani nemusím blíže představovat, vypráví příběh, jež se odvíjí od roku 1937 a nechává nakouknout až do současnosti.

Osiřelá a později i ovdovělá Emílie si přivydělává jako posluhovačka v domě Huga a Judity Rosenbaumových, majitelů věhlasné továrny na nábytek. Jejich výrobky jsou ozdobené vypáleným černým písmenem R.

Právě tomuto manželskému páru je román zasvěcen. Oba se nesmírně milují a jeden druhého si váží, avšak nejsou jim dopřáni potomci, což v tehdejší době byl poměrně velký problém. Z tohoto důvodu se Emílie dostává do hledáčku Hugovy pozornosti. Uvažuje o ní totiž jako o náhradní matce.

Juditka mi se svými pocity, emocemi a postoji byla velice blízká. Když brečela, brečela jsem s ní. Bohužel si procházím stejným nenaplněným osudem. Žena, která toto neprožije, nikdy nemůže pochopit zoufalství, jež se v nitru té „poznamenané“ odehrává. Avšak kam až Juditu touha po dítěti dovedla, bylo obzvláště smutné, nicméně ve skrytu duše pochopitelné, alespoň pro mne. Těžko se žije s pocitem zmaru a vlastního selhání. Pocit nenaplnění, navíc v době, kdy se na vás jako bezdětnou dívají skrze prsty, nedává moc prostoru ke smíření se se situací. Ano, Juditin osud mnou silně otřásl.

„Buď šťastný s tím, co máš. A nehledej další cesty. Mohou to být slepé uličky ve tmě.“
– citace z knihy, str. 46 –

V příběhu dostává výrazně slovo i Vilém Weiss, Juditin bratr, černá ovce rodiny. Lékař, který podlehl karbanu a v kartách prohrál otcovu ordinaci i rodinný dům. Za trest pracuje v dětské ozdravovně Charlotty Masarykové zřízeném na čekyňském zámku jako hlavní lékař. Jeho linka byla rovněž velmi zajímavá.

Nakonec se všechno okolo náhradního mateřství vyvíjí vesměs ku prospěchu všech zúčastněných, až na drobná škobrtnutí. Nicméně i ten nejlepší plán dostává po čase trhliny a nejinak je tomu i v tomto případě, ač jsou pohnutky obou stran sebelaskavější.

Po přečtení ve mě zůstává extrémně hořká pachuť, kterou neumím za nic na světě pochopit, a sice to, že ránu pod pás a ten nejnechutnější čin je schopen udělat člověk stejné krve. Bratr bratru… Těžko říci, co prožíval Hugo v té rozhodné chvíli, kdy doslova ze dne na den ztratil vše, co pracně budoval. Uvědomění si, že za jeho ztrátu nemohla ani rozpínající se válka, ale prachsprostá zrada bratra. Nakonec dojdeme i k naplnění známého pořekadla, že dobré úmysly jsou po zásluze potrestány.

V románu jsem si všímala detailů, kterými se nám autorka snaží co nejlépe přiblížit tehdejší smýšlení. Tak například se mi líbilo poukázání na to, jak se dbalo na dobré mravy, nebo že velkohubost neznamená erudovanost, že za neplodnost může primárně žena a že antisemitismus byl silně zakořeněn i v českém povědomí… V některých věcech jsme se, jako společnost, pohnuli, v jiných jsme naopak zakrněli.

„Když se trhá nebe“ je silným příběhem o vrtkavosti osudu, kdy tatáž událost pro jednoho znamená neštěstí a pro druhého záchranu života. Jak málo stačilo, aby se jméno malého chlapce objevilo na dlažební kostce s mosazným nápisem, jež značí neblahý konec zmizelých.

Nový román Lenky Chalupové doporučuji stejně vřele jako všechny její předešlé knihy. Každá mě chytila za srdce a každá ve mě probudila touhu dozvědět se o době, ale i místech, na kterých se příběhy odehrávají, více.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Albatrosmedia.cz. Knihu vydalo nakladatelství Motto.

Denisa Šimíčková