Všechny dobré věci

„Kdo má zrak rozostřený slzami, tomu i zdi připadají jako cesta ven.“
– citace z knihy, str. 219 –

Podmanivý příběh mladého nigerijského chlapce Enioly, který netouží po ničem jiném než řádném vzdělání, jež mu může posloužit jako odrazový můstek pro získání dobrého zaměstnání a tím zajistí spokojený život sobě i celé rodině.

Poté, co jeho otec přijde o práci učitele dějepisu, se musí rodina uskrovnit, a to až do takové míry, že rodiče nemají ani na nákup základních potravin a ošacení pro své dvě děti. Kde se vypařily všechny ty odvážné sny a smělé plány pro zářnou budoucnost? Politické intriky a machinace vedou obyčejné lidi do chudoby, zmaru, nutí je živořit. Jak podlé a smutné, že jedinou chvílí, kdy si na vás političtí kandidáti vzpomenou, je období těsně před volbami.

Eniola je však odvážným a velice přemýšlivým chlapcem. Svým rodičům se snaží situaci usnadnit. Vedle školní docházky, kde se neposlušnost tvrdě trestá rákoskou či bičíkem, dochází jako učeň do dámského krejčovství paní Cary. K té dochází ti nejbohatší z širokého okolí. Ocitáme se ve světě, kdy se v celé vesnici nachází pouze jeden šicí stroj, který znamená nezměrný luxus a pro majitele jisté živobytí. Mnohokrát jsem již četla, že ženy, kterým bylo umožněno zařídit si šicí dílnu, mohly uživit i celou komunitu, v níž žily. Pro nás naprosto nepředstavitelné. Jenže vlivem nepříznivých okolností se Eniola chytne špatné party…

V knize se odvíjí ještě jeden velmi zásadní příběh, který se s tím Eniolovým částečně protká. Týká se mladé studentky medicíny Wuraoly pocházející z vlivné a dobře zajištěné rodiny. Wura pracuje v místní nemocnici jako zdravotní sestřička. Jen díky osvícené mysli svého otce bylo dívce dopřáno dovršit vzdělání a věnovat se smysluplné práci. Stejně tak to platí i u mladší sestry Eniola, Busoly, držkaté, ale chytré a odvážné dívenky. Wuraola udržuje milenecký vztah s kamarádem z dětství Kunlem. Ten působí arogantně a sebestředně, ale Wuraolu má upřímně rád, jen neumí ovládat svou žárlivost. Když oznámí zásnuby, všem spadne kámen ze srdce. Přeci jen, základním posláním každé ženy je péče o manžela a domácnost. Wuraola cítí, že tohle není cesta, kterou se chce vydat a její vnitřní kompas se nemýlí.

Celou dobu příběh směřoval jasným směrem, ale poslední kapitoly mě přesvědčily, že nikdy nemám počítat s tím, co očekávám. Stačí jedná věta, jedná akce, jedna reakce a náhle může dojít k totálnímu kolapsu dosud přečteného. Konec byl plný zvratů, u nichž jsem přímo pociťovala psychickou bolest. Oči se mi plnily slzami.

Tento a další podobně laděné příběhy by si měli přečíst naši rozmlsaní teenageři. Třeba by si uvědomili spousty důležitých věcí a začali podle toho jednat. Obávám se však, že je to jen a pouze moje zbožné přání.

Román „Všechny dobré věci“ je v pořadí druhý, jež vyšel v českém překladu nigerijské autorce Ayobami Adebayo. Tím prvním byl román „Zůstaň se mnou“, u kterého jsem brečela, zuřila nad nespravedlností a zároveň se dojímala. Za mne má autorka obrovský talent přiblížit nám svou rodnou kulturu způsobem, který není vylíčen v něžných růžových barvách, ale v tenzi takové, jaká skutečně je – surová a nevybájená, se všemi tradičními zvyky, obyčeji, předsudky a vnímáním toho, co je a není dobré a vhodné. „Všechny dobré věci“ vydalo v edici Hlas nakladatelství Vyšehrad.

Jediné, co bych vytkla: dávám přednost, když jsou pro nás neznámé místní výrazy zvýrazněny kurzívou a vysvětleny buď v poznámce pod čarou, či v závěru knihy v podobě malého slovníčku. Tady jsem si musela slova vypsat a následně dohledat. A v případě této knihy bylo výrazů poměrně mnoho.

Za recenzní výtisk děkuji Albatrosmedia.cz.

Denisa Šimíčková