Já jsem Švejk… — a to stačí.

„Mám velice rád toho dobrého vojáka Švejka, a podávaje jeho osudy za světové války, jsem přesvědčen, že vy všichni budete sympatizovat s tím skromným, nepoznaným hrdinou.“ Tak uvádí roku 1921 Jaroslav Hašek (1883–1923) na scénu onu svéráznou a výřečnou postavu demaskující absurditu války a byrokracie, jejíž příhody „v zázemí“ i „na frontě“ znají čtenáři po celém světě.

Po nedávném nečekaném nálezu rukopisu Haškova románu proto vycházejí Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války v aktualizované edici, doplněné detailně zpracovanými vysvětlivkami a s analytickým komentářem Jiřího Holého. Toto aktualizované vydání známého románu vyšlo v Nakladatelství Host.

Když se řekne česká literární klasika, většina z nás si okamžitě představí bodrého chlapíka v rakousko-uherské uniformě s dýmkou v ústech a kulatým obličejem. Osudy dobrého vojáka Švejka je jednou z knih, které má v povědomí snad každý. Možná jste viděli slavné filmové adaptace s Rudolfem Hrušínským. To, proč jde o jedno z nejpřekládanějších děl české literatury, ale pochopíte až tehdy, když otevřete knihu. Ta je totiž i po více než sto letech od svého vydání zábavná – a místy až mrazivě aktuální.

To, co dělá ze Švejka absolutní klenot, je Haškův neskutečný smysl pro satiru a černý humor. Příběh sleduje úředně uznaného blba Josefa Švejka, který po atentátu v Sarajevu narukuje do první světové války. Hašek skrze jeho postavu geniálně demaskuje celou tehdejší mašinerii – od zkorumpované justice přes opíjející se kněží až po neschopné generály. Zábavné je také sledování Švejkova svérázného přístupu k autoritám. Při čtení si budete neustále pokládat otázku, jak to s tím Švejkem vlastně je. Je to jen bezelstný prosťáček, který plní rozkazy s tak absurdní doslovností, až tím celý systém paralyzuje? Nebo je to geniální stratég, který si z války a nadřízených dělá cynickou legraci a který se snaží přežít?

I když je tato dvojznačnost a nekonečná zásoba Švejkových anekdot skvělá, není tato kniha úplně pro každého. Hašek ji psal ve 20. letech minulého století. Proto je text plný dobového pražského slangu, tehdejší vojenské hantýrky a německých výrazů. Chvíli trvá, než si na tento styl psaní zvyknete. Mohlo by vám také vadit, že kniha nemá klasický konec. Hašek bohužel zemřel dříve, než stihl Švejkovy osudy dokončit (čtvrtý díl dopisoval jeho přítel Karel Vaněk). Příběh tak v podstatě vyšumí do ztracena, což může některé čtenáře zvyklé na uzavřené konce zklamat. Může se také stát, že vám Švejkovo neustálé vyprávění historek a putování od jednoho průšvihu k druhému může po několika stovkách stránek začít připadat trochu repetitivní.

I tak je ale kniha víc než jen humorné vyprávění z války. Je to hluboká a nadčasová protiválečná obžaloba, která ukazuje, jak malý člověk čelí absurdnímu kolosu státní moci. Haškův humor je zbraní proti šílenství okolního světa a Švejkova schopnost přežít jakoukoliv katastrofu s úsměvem na tváři je dodnes nesmírně inspirativní.

Jana Mišúnová

"Nikdy nejsi moc starý na to, abys mohl začít znovu snít nebo se vydat za dalším cílem." C.S. Lewis