
V pořadí první román nadějné americké spisovatelky Kim Michele Richardson s názvem „Knihovnice z Trouble some Creeku“ vypráví příběh obyvatel odlehlé horské části amerického státu Kentucky, kteří v této nehostinné oblasti bojují každým dnem doslova o holé přežití. Knihu vydalo nakladatelství Jota.
Autorka nás zavádí do Apalačských hor druhé poloviny třicátých let minulého století, do Kentucky v období Rooseveltova Nového údělu – tedy snahy pomoci obyvatelům po Velké hospodářské krizi znovu se postavit na nohy. Devatenáctiletá Cussy Mary se dává do služeb vlády v rámci programu pojízdných knihoven a na tvrdohlavé mule jménem Junnie, která je jí celodenním společníkem, převáží do hor plné nebezpečných průsmyků a hlubokých lesů, zásobu knih čtenářům, kteří přímo baží po hodnotném vzdělávání. (pozn. –V tomto směru se příběh se podobá dílu Jojo Moyes – Jako hvězdy v temné noci (recenze zde), avšak tím jsem já osobně zůstala neovlivněna, jelikož jsem dosud zmiňovanou knihu nečetla.)
Cussy ovšem není jen tak ledajaké děvče. Je poslední modrou, poslední svého druhu, Modřenkou ji sousedé přezdívají. Ale rádi ji nemají. Tehdejší společnost byla zcela upjatá, zaslepená zakořeněnými předsudky, kdy stále v plné síle panovala segregace ras a Modřenka byla, bohužel, v postavení snad ještě horším než lidé s tmavou pletí. Byla vnímána jako bolák na těle lidstva. Nicméně Cussy svou rodnou hroudu milovala, temné lesy jí poskytovaly radost a útěchu, její čtenáři k ní vzhlíželi a svou práci považovala za životní poslání.
Další informace o knize a ukázku k přečtení naleznete na webu nakladatelství JOTA – zde.

Pro svou barvu je neustále pronásledována fanatickým knězem, který její barvu kůže považuje za znamení ďáblovo. Za každou cenu se ji snaží pokřtít, ovšem způsobem naprosto odporným a příčícím se veškerým církevním praktikám i pravidlům. Do rukou se dostane i zlověstným doktorům, kteří zjistí, že trpí vzácnou dědičnou nemocí, v krvi jí chybí stejný enzym jako indiánům nebo Eskymákům. Krev se díky němu dostatečně neokysličuje, a proto se mnohem hůře dostává do tkání. A ačkoliv na to lék existuje, Cussy nakonec dojde k pochopení, že ani ten jí spásu nepřinese. Jak drahé bude vykoupení šťastného konce?
propagační materiál ke knize, zdroj: www.jota.cz
Osobní zhodnocení
Jsem naprosto okouzlená. Při čtení románu „Knihovnice z Troublesome Creeku“ se mi doslova tajil dech tou nesmírnou krásou, jakou je celý román pojat, ať už od samotné myšlenky převyprávět příběh zakládajících knihoven v nehostinném kraji, či po snahu autorky vykreslit nelehký osud tzv. modrých lidí. Pro mne, vystudovanou knihovnici, má navíc toto nádherné dílo přidanou hodnotu – mohla jsem si rozšířit obzory v tom, jak se moje řemeslo rozvíjelo v daleké krajině v době, kdy v naší zemi existovala již rozsáhlá síť výborně fungujících knihoven. Dozajisté šlo o úctyhodnou a průkopnickou práci, kterou, jak se tvrdí dodnes, mohou vykonávat opravdu jen osoby, které knihy milující víc než cokoliv jiného (s jistou nadsázkou).
„Knížky jsou záludný zloděj času.“
citace z knihy, str. 51
Velmi mě oslovily zejména pasáže, kde Cussy svým čtenářům sama čte, ať už to byli děti, nemocní, slepí či nemohoucí starci. Oblíbila jsem si také postavu černošky Queenie, s kterou Cussy společně prožívá určitá příkoří, které jim osud, jakožto „barevným“, přichystal.
Autorka si dala neskonalou práci, která z románu přímo srší. To množství rešerší a bádání, které musela projít, si neumím ani představit. Tímto jí děkuji za překrásný čtenářský zážitek a podnět k dalšímu zkoumání.
