Lekce života ve společnosti od Simona Sineka

„My lidé jsme sociální zvířata.” Tato prostá pravda zazní v druhé knize Simona Sineka mnohokrát. Vlastně lze říci, že očekávaná novinka autora bestselleru Začněte s proč je na této myšlence postavena. Lidé byli přírodou vybaveni pro život v malých společenstvech s určitou formou hierarchie. Jakkoliv postrádáte vůdcovské ambice, a tedy vás může český název Lídři jedí poslední od knihy odrazovat, vězte, že obsah opravdu stojí za přečtení. Kniha zdaleka není určena jen lídrům a  lidem uvnitř organizací, jak by mohl titul evokovat.

Nečekaným tématem knihy o vůdcovství je spojitost lidského jednání s hladinami hormonů v našich tělech. Evoluci vděčíme za systém, který nás v dobách lovců a sběračů držel při životě a posouval kupředu. V dnešní, v mnoha ohledech nepřirozené době se hodně lidí dostává z určitých důvodů do disbalance a ve svém jednání se nechává některým hormonem zcela ovládat.

Simon Sinek dělí čtyři důležité hormony do dvou základních skupin. Sobecké hormony — dopamin a endorfin, první z nich zodpovídá za pocit uspokojení a druhý maskuje bolest. Mezi nesobecké chemikálie pak řadí serotonin, který může za hrdost, jakou cítíme při náklonnosti a respektu jiných lidí, a oxytocin, hormon lásky a přátelství. Kapitola věnovaná hladinám lidských hormonů poodhaluje, proč jednáme tak, jak jednáme, a stejně jako další kapitoly je střípkem skládačky ukazujícím, jak jsme se jako lidé vzdálili od toho, k čemu jsme byli stvořeni.

„Naše vnitřní naprogramování […] bylo navrženo v době, kdy jsme žili v malých skupinkách s omezenými zdroji a nebezpečí kolem nás byla značná. Náš chemický motivační systém byl postaven, aby nám pomohl poradit si ve velmi hmatatelném světě.”

Poselství, které se Simon Sinek snaží čtenáři předat, by shrnuto do několika vět znělo asi takto: dobří lídři se nerodí, je to role, do které se lidé dostávají. Tato role není vyhrazena jen vyvoleným, každý se může stát dobrým lídrem. Na rozdíl od obecného názoru není úkolem lídra jen vydávat rozkazy, ale vytvořit „kruh bezpečí”. Kruh bezpečí, důležitý Sinekův pojem, je prostředí, ve kterém se lidé z evolučních důvodů cítí dobře a jsou schopni a ochotni vydat ze sebe maximum.

Společnost, která disponuje silným kruhem bezpečí, těží ze sice pomalého, ale zato trvalého růstu bez výrazných výkyvů. Členové takové společnosti se mohou spolehnout na ostatní, v době krize se dokáží semknout, což jim umožňuje nevynakládat energii na obranu proti nebezpečí uvnitř společenství. Své síly namísto toho mohou napnout k řešení jiných záležitostí.

Vlastně nemám, co bych této knize vytknul. Snad jen místy přehnaný autorův optimismus? Po formální stránce nejsem úplně nadšený z grafického zpracování přebalu, je na můj vkus příliš všední. Knize dle mého názoru více sluší obálka originálu. To jsou ovšem detaily, které zmiňuji pouze z nedostatku jiných negativ. Bohužel jsem zatím neměl příležitost přečíst si autorův debut Začněte s proč, který bývá taktéž velmi dobře hodnocen, a nemohu tedy srovnávat. Lídři jedí poslední je ovšem dílkem, u kterého jsem si již nyní jist, že jej bude (nejen) Melvil letos jen těžko překonávat.

Simon Sinek — Lídři  jedí poslední

Jan Melvil Publishing, 2015

Martin Mucha

Studovaný žurnalista, povoláním marketér, ve volném čase muzikant a čtenář. Nejraději čtu a recenzuji knihy o vědě, osobním rozvoji a biografie.