Skutečný příběh ženy, která kdysi byla dětskou pracovní sílou

Do svých pěti let žila Lisa relativně normálním životem. Lidé, kteří se o ni starali, sice nebyli její rodina, ale chovali se k ní mile a laskavě, a vinařství, kde bydleli, bylo nádherné. Jenže pak se Lisin život změnil. 

Paní, kterou neznala, ji vytrhla z místa, které milovala, a umístila ji do rodiny, která se o ni měla starat. Zde Lisa zjistila, co je to peklo na zemi, ale ukázalo se, že může být i mnohem, mnohem hůř. Bili ji, týrali hlady, nutili dřít jako koně, sexuálně ji zneužívali. Lisa si kladla otázku proč je vlastně na světě, a myslela si, že by bylo lepší, kdyby nebyla, protože její život nemá žádnou cenu. I navzdory tomu všemu si založila vlastní rodinu… a poté se dostala zprávu, že všechno, čemu věřila, byla lež.

Knihu Ukradené dětství v českém překladu vydalo Nakladatelství Alpress a napsaly ji Lisa Brönnimann a Ulrike Renk. Lisa v ní zpracovává svůj skutečný životní příběh. Po narození v roce 1965 ve švýcarském kantonu Bern byla matce odebrána, protože ta nebyla vdaná. Roku 1972 byla Lisa dána k nucené adopci a musela pracovat u různých hospodářů jako nájemní síla. S vlastní matkou se seznámila teprve v roce 2000. Dnes je vdaná a má dvě děti. Léta se zasazuje o práva obětí nucené adopce.

Švýcarsko je považováno za vyspělou zemi – a bylo za ni považováno i v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. I tato „země zaslíbená“ má však svou temnou stránku, na kterou upozorňuje Lisa svou knihou. Její příběh je šílený, smutný a nepochopitelný. Všechno to fyzické a psychické násilí, které zažívala, popisuje otevřeně a bez příkras z pohledu malé holčičky, kterou tehdy byla. Snažila se pilně pracovat, snažila se být hodná, ale pořád pro všechny byla jen zbytečným člověkem zasluhujícím trest. Není tedy divu, že když jí tohle lidé, kteří se o ni měli starat, neustále vtloukali do hlavy, nakonec tomu uvěřila.

Když se pak na krátký čas dostala k rodině, která se k ní chovala jako ke vlastní, tento zážitek jí hluboce otřásl, protože odporoval všemu, co považovala za normální. Tomu odpovídala i její reakce – byla agresivní a nevrlá, což bylo v její situaci přirozené. Autorka netají, že v důsledku toho, co prožila, udělala i hrozné věci, právě naopak: ke všemu se přiznává a zároveň vysvětluje, jaké pohnutky ji k jejímu jednání vedly. Protože dokonale zachytila psychiku týraného dítěte a její vývoj, dokážete se do ní vcítit a pochopit všechno, co udělala. Závěrečné rozuzlení s matkou je šokující a dojemné a pro Lisu znamenalo další otřes, s nímž se musela vyrovnat.

Kniha rozhodně není určena pro citlivější čtenáře. Popisuje absurdní a zbytečné utrpění, bezmoc a beznaděj. Budete u ní nevěřícně kroutit hlavou, rozčilovat se nad vší tou nespravedlností a obdivovat Lisu, která se nejen začlenila do normálního života, ale našla v sobě i sílu bojovat za práva lidí, kteří prožili to, co ona.

Jana Mišúnová

"Nikdy nejsi moc starý na to, abys mohl začít znovu snít nebo se vydat za dalším cílem." C.S. Lewis