Co šeptá srdce

Krásný romantický příběh o ženské síle, která boří veškeré konvence a zavedený patriarchální řád.

Román „Co šeptá srdce“ anglické spisovatelky Janet MacLeod Trotter nabízí nádherný vhled do nitra sotva zralé dívky, která musí ze dne na den rozhodovat a jednat jako dospělá. Se svou vzpurnou, ale jinak milou, laskavou, obětavou a empatickou povahou má výhodu – umí se přizpůsobit všelijakým situacím, podřídit se autoritám, přitom myslet na blaho vlastní i své mladší sestry, ale za nic na světě neztratit svou pravou tvář.

Rodina Belhavenových se vzpamatovává z tragické smrti matky a manželky Jane, míšenky, kterou pojal anglický voják Jock za svou choť, nedbaje konvencí i nepřejícných, často až urážlivých řečí kolonistů. Píše se rok 1904 a sestrám, osmnáctileté Clarisse a třináctileté Olive, po smrti otce, který se ze ztráty milované ženy nedokázal vzpamatovat, nastávají velice krušné časy. Bohužel svým chováním otec ohrozil budoucnost vlastních dcer. Jeho utápění depresí v alkoholu a opiu bylo neúnosné, a nakonec i osudné. Sestrám po nedobré úrodě čaje a dluzích, které po sobě otec zanechal, nezbývá než opustit čajovou plantáž Belgúrí spolu s milovaným rodinným domem v indickém Ásámu a odjet do Anglie.

Obě sestry jsou zdrcené, do Anglie nechtějí, ale žijí tam jejich jediní příbuzní, kteří jsou ochotni je přijmout. Indie nadále zůstává jejich domovem alespoň v srdci. Nic z paměti nevymaže nepopsatelnou přírodu a laskavou blízkost místních lidí, jež jim dodávali energii, smysl a důvod jít dál.

Anglie je uvítala zimou a deštěm, rodina zase v uplivaném hostinci, kde byly ubytovány v malé ušmudlané komoře. Nuzné podmínky, na které rozhodně nebyly zvyklé, je ochromily, ale uměly se s nimi poměrně obstojně poprat. Mnohem hůře snášely nechutnou práci v pohostinství, kde chodila pít a jíst místní chátra. Clarisse dojde, že se jich rodinní příslušníci ujali jen proto, aby měli k dispozici levnou pracovní sílu. Z děvčat se staly vlastně otroci – zůstaly zcela bez peněz, celý den tvrdě dřely, neměly žádný volný čas a s hrozbou odloučení někde v sirotčinci nemohly ani uprchnout. Panimáma Lily je neustále peskovala, kritizovala, řvala po nich a doslova je tyranizovala. Ponurost toho místa mě děsila a s každou novou kapitolou jsem dívkám držela palce, ať dostanou nějakou šanci se odtamtud dostat. Lily by zasloužila pořádnou lekci!

Naději dívkám dává až nová práce u vážené právnické rodiny, kde Clarissa pečuje o nemocnou matku a manželku pána domu. Ta se po potratu ztrácí před očima. Nemá sílu této bolestné ztrátě čelit. Po jejím skonu se Clarisse otevírají naprosto nečekané možnosti. Její píle a neústupnost přinesou ovoce. Clarisse je konečně umožněno žít svůj velký sen – stane se majitelkou první čajovny, jež není primárně určená majetné třídě! Co víc, brzy se čajovna stává útočištěm pro ženy a osvícené muže, kde mohou debatovat a bojovat za práva něžného pohlaví! Je jasné, že tento krok vzbudí značné pozdvižení, ať už ze společenského, či politického hlediska. Úspěch však zavře nepřejícných žvanilům ústa. Clarissino pracovní tempo má však jeden zádrhel, pro samou seberealizace opomíjí přání a touhy své mladší sestřičky. Nedostatek času je nakonec odcizí.

Situace se dramaticky změní vlivem válečných zvrhlostí. Přichází konflikt nezměrných rozměrů, který bude mít dopad na celou společnost. Smutek a trýzeň obchází celý evropský kontinent a nevyhne se ani našim hlavním hrdinům.

Mezi životem v milované Indii a Anglii však existuje pro Clarissu jeden spojující článek. Je jím mladý pohledný muž z rodu Robsonových, který v minulosti zanechal na rodině Belhavenových velké šrámy. Wesley je přesně takový, jako zbytek jeho rodiny: arogantní, domýšlivý, sarkastický a panovačný všeználek. Jenže ten jeho uhrančivý pohled! Ač ví, že ho má nesnášet hned z několika důvodů, být v jeho přítomnosti Clarissu přivádí do rozpaků. Navíc k němu pociťuje žár a nespoutanou touhu. V jeho blízkosti se jí podlamují kolena. Otázkou ovšem zůstává, zda je Wesley opravdu takovým nafoukancem, nebo jen Clarissa podléhá nesmyslným předsudkům. A jak se říká, kde rozum tápe, srdce napoví…

„Co šeptá srdce“ bylo velmi příjemným čtením. Pro letní dny jako dělané. Velmi se mi líbila úvodní část odehrávající se v Indii. Když se později dívky přesunuly do Anglie, cítila jsem malinko zklamání. Přeci jen z exotického prostředí skočit do ponuré Británie je velký krok i pro čtenáře:-). Nicméně moje rozpoložení se rozplynulo „v cuku letu“ s popisy všech těch útrap, kterým musely sestry čelit.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Alpress.

Denisa Šimíčková