Knížku Mají v nebi skleničky? napsala česká divadelní, televizní a filmová herečka Martina Preissová. Mě knížka zaujala hlavně obálkou a jelikož poslední dobou čtu hodně českých autorů a autorek, tak mi udělalo radost, když jsem tento recenzní výtisk získala od Albatrosmedia.
Marjánka je malá dívka, která žije klidným životem se svojí maminkou a tatínkem. Těší se na školní rok 1989/1990. Maminka je zaneprázdněná, tatínek se věnuje chovu králíků a tak jí na otázky, které se jí v hlavičce rodí, odpovídá dědeček vinař a dědeček malíř. Je to obyčejná rodina z jižních Čech. Přijde revoluce a najednou Marjánka zjišťuje, že jsou rodiče nadšení, že se smí tam, kam se dřív nesmělo a může se mluvit o tom, o čem se dřív taky nesmělo. Ona sama se se všemi životními změnami vyrovnává dětským způsobem. Rozhovorům rodičů nerozumí a tak si je vykládá po svém.
zdroj: vlastní fotografie
Na knížku jsem se opravdu hodně těšila a přišlo veliké zklamání. Žádná z osob mi nepřirostla k srdci a navíc mi to vyprávění přišlo opravdu bez emocí, hloubky a příběh šel mimo mě. Nevyvolával žádné emoce. Teda kromě naprostého a neomluvitelného přešlapu, kdy autorka v knížce uvádí po úmrtí jedné osoby, že pánové z pohřební služby popřáli upřímnou soustrast. Jako, to pardon, ale to se prostě nesmí žádnému autorovi stát. Soustrast se nikdy, opravdu nikdy nepřeje. Já jsem si dělala přímo do knihy i poznámky k větám, které mi přišly naprosto nelogické. Například ta, kde je napsáno, že mezitím co si maminka zapínala řetízek, tak tatínek stihnul vykouřit tři cigarety….pardon, ale cože? No, nic, opět se mi zvedá tlak. A štípání do zadku jako projev lásky mezi rodiči mi taky přišlo podivné. Štípání vidlemi…přesněji…já tu nechci ale moc prozrazovat, protože kniha teprve vyjde. Mně osobně se příběh bohužel nelíbil. Na druhou stranu musím uznat, že postupným čtením jsem poznámek psala méně a ke konci byl příběh již čtivější. Přesto si mě nezískal. Taťána Medvecká ke knize po dočtení napsala, že brečí jako malá holka a je jí hezky hřejivě u srdce. Já tyto pocity bohužel neměla.
23. listopadu, 2025 Osobní rozvoj pomocí úvah M. Preissové
Martina Preissová je známá česká herečka, členka činoherního souboru Národního divadla, rodačka z Moravy a manželka Martina Preisse. Je také autorkou knihy Tvá M., kterou vydalo […]
28. srpna, 2026 Smrt je vždycky osamělá
Ray Bradbury patří mezi již klasické americké autory žánrů science fiction a hororu. Jeho dílo „451 stupňů Fahrenheita“ jsem četla na střední škola jako povinnou četbu a přesně si […]
27. srpna, 2026 Okamžiky s Otou Pavlem
„Umět se radovat. Ze všeho.Nečekat, že v budoucnu přijde něco,co bude to pravé, protože je možné, že to pravé přicházíprávě teď a v budoucnu nic krásnějšího nepřijde.“– Ota Pavel, cit. […]
21. srpna, 2026 Sedmá slza
Víte co mám na knihách ráda? Když se něco dozvím a naučím. Oslovila mě spisovatelka Pavla Garwoodová s nabídkou přečtení jejího debutového románu s názvem Sedmá slza. Pavla mi napsala […]
19. srpna, 2026 Kouzelný les Medvídka Pú
Nakladatelství Alicanto vydává u příležitosti jubilea příběhu medvídka Pú knihu Kouzelný les. Autorkou textu je K. Emily Hutta, která malým čtenářům odvypráví čtyři dlouhé příběhy a na […]
15. srpna, 2026 Sedmá slza
„Chtěla bych být voda. Jen si tak teče, vyhýbá se kamenům, ale když přeteče, všechno smete.“ – citace z knihy, str. 78
Debutový román české autorky Pavly Garwoodové „Sedmá slza“ je […]
14. srpna, 2026 Nemilovaná: z deníku sedmnáctileté Perly Sch.
„Lustigovy povídky jsou vesměs studiem o tom, jak mezní situace dokáže v člověku, poníženému až na nejzazší mez, vyburcovat obrovskou sílu k aktivnímu činu, který dává lidskému životu […]
13. srpna, 2026 V příštím životě
S románem Moniky Bittnerové „V příští životě“ jsem se přenesla o dvacet pět let nazpět, do pubertálních let, na střední školu. Zavzpomínala na strašáka jménem maturita a snad ještě […]