
Francouzská autorka Julie Malye přichází na knižní trh s naprosto ojedinělým tématem, který zpracovala formou románu s názvem „Nevěsty pro Louisianu“. Knihu vydalo v roce 2024 nakladatelství Vyšehrad.
Píše se rok 1720 a my se ocitáme v Paříži, konkrétně ve špitálu „La Salpêtrière“, který funguje v podstatě i jako věznice, sirotčinec a blázinec dohromady. Sem bývají umisťovány ženy, které se vesměs nemusely ani ničím provinit, stačilo, aby odmlouvaly papínkovi a už bylo zle. Pro pár z nich však svitá naděje, že se z tohoto žaláře přeci jen vymaní. Desítky žen jsou vyslány do nově vznikajících kolonií v Americe. Jejich role je předem jasně daná – stanou se manželkami tamních dělníků, kteří kolonie budují, a budou jim rodit novou generaci obyvatelstva nového světa.
Pro některé z nich představuje tato vize vytoužený cíl, cestu k vysvobození, pro jiné to byla naopak nepředstavitelná katastrofa. Ono provdat se za naprosto neznámého člověka sebou nese jistá úskalí a rizika. Navíc se ženy vydaly do vzdálené krajiny, kde nikoho a nic neznají. Postupem poznávají, že ani úprk na jiný kontinent nemusí znamenat získání tolik vytoužené svobody. Ženám léta trvalo, než porozuměly tomu, co je v nové domovině obklopuje. Dopouštěly se chyb, dostalo se jim mnohého zklamání, hořkosti, některé se soužily vzpomínkami na rodnou zem. Drobné radosti střídají chvíle plné zoufalství, hněvu a zrady. Život v neznámém prostředí znamenal nevyzpytatelnou budoucnost.
Román mi nabídnul zcela nový pohled na osidlování amerického kontinentu. Je rozebírána problematika zakládajících plantáží, obchod s otroky a nakládání s nimi jako s věcmi. To jsou témata, která mne zajímají již roky, i tak jsem nad některými scénami kroutila užasle hlavou. Je nám přiblížen jak život na jihu, tak severu Ameriky. Ani jedna část nebyla pro osidlování ideální a každá představovala pro příchozí jiné problémy a výzvy. Některé popisované praktiky vůči domorodému obyvatelstvu mohou u citlivějšího čtenáře vyvolat mírný šok.
Svým tématem se jedná o opravdu nezvykle pojatý a málo proklamovaný příběh, jenž je nám předán pohledem tří mladých žen, které byly do Mississippi poslány lodí „La Baleine“. Je jasné, že ani samotná plavba v tehdejších podmínkách, trvající tři měsíce, nepatřila zrovna mezi příjemné zážitky.
Nicméně mám i pár připomínek. Nevím, zda to bylo dáno samotnou vypravěčkou či až následným překladem do češtiny, ale text mi přišel lehce kostrbatý. Román se mi nečetl s lehkostí, jak je tomu v jiných případech. Vyprávění bylo často dost rozvleklé a nepřehledné v množství vedlejších postav. Občas jsem se v příběhu zasekla a musela se o kus vrátit, aby mi docvakly souvislosti. Vyprávění proto může na čtenáře působit chaoticky. Avšak zvoleným tématem se publikace stává velmi inspirativní.
Za recenzní výtisk děkuji Albatrosmedia.cz.