Sklářka z Benátek

„Člověk se ze ztráty někoho blízkého nikdy úplně nezotaví, jen se naučí žít s prázdnotou, kterou v něm zanechal.“
– citace z knihy, str. 359 –

Příběh „Sklářky z Benátek“ se odehrává v Městě na vodě, které je vystavěno na dřevěných kůlech nad lagunou a protkáno kanály, po nichž plují gondoly se svými kormidelníky. Nedaleko Benátek leží ostrov skla – Murano, kde umělci ze zvláštního písku, který po roztavení mění svou konzistenci, vytvářejí jedinečná díla hodná obdivu, jež se vyvážela do velké části světa.

Benátky, magické místo, které jednoho dne prostě zmizí. I z tohoto důvodu jsem vděčná, že jsem jej mohla v minulosti navštívit. Bylo to dokonce v době karnevalu masek a tento výlet na mne zanechal hluboký dojem.

Na počátku příběhu se ocitáme v roce 1486, kdy v Itálii zrovna dospělo období renesance ke svému vrcholu. Orsola je devítiletou dcerkou úspěšného skláře sídlícího mezi dalšími konkurenty u kanálu Sklářů. Orsola je zvídavá a učenlivá, touží naučit se otcovu řemeslu, ale je to dívka a těm nebylo v té době umožněno u pecí tvořit. Práce ženy tkvěla v péči o rodinu a hospodářství. Situace se změní ve chvíli, kdy otec za tragických okolností zemře. Bratři se sklem válčí, a proto se Orsola nenápadně pouští do výroby korálků.

„Korálky jsou nevýznamné, a právě proto je mohou vyrábět ženy. Žádný muž tebou nebude ohrožený, když budeš dělat korálky.“
– citace z knihy, str. 28 –

Román nabízí pozoruhodný pohled do tajů sklářského řemesla, které dodnes zůstává hodné obrovského uměleckého uznání. Kniha skvěle vykresluje historický kontext, proměny času, ale i lidskou kreativitu, odhodlání se nevzdávat ani v těch nejtěžších obdobích a vztahy mezi lidmi, jež jsou někdy křehčí než samo sklo.

Je nutno podotknout, že autorka v románu užívá zvláštní až fantaskní pojetí času. Snaží se tím zdůraznit, jak může čas na konkrétním místě plynout jinak. Léta, doslova staletí, proplouvají, ale Orsola a její milovaní skoro nestárnou. Benátský čas totiž odjakživa utíká jinak. Vznikají nové státy, probíhají války, náboženské a politické nepokoje. Události a změny ve světě obyvatele Benátek nijak zvlášť nezajímají až do doby, než se jich dotknou osobně – nejtěžší období pocítí v období moru, kdy dojde i ke sblížení Orsoly s mladým učněm Antoniem. Jejich pošťuchování a škádlení bylo kouzelné, ale nemělo mít dlouhého trvání. Román se však okrajově dotýká i problematiky otroctví, popisuje napadení Benátek francouzským a později rakouským vojskem. Následně přichází Velká válka a po ní ještě horší. To vše se převaluje přes staletí, kterými rodina Rossových proplouvá jako nic.

V závěru knihy je uveden italsko-benátský slovník, kde čtenář najde i dosti peprné výrazy.

S románem jsem se ocitla v naprosto novém světě, o kterém jsou toho pranic nevěděla. Bylo zde všechno – od dramatických politických a dějinných událostí, po nemoci, které kosily životy po milionech. Nicméně román je hlavně o silných přátelských poutech, nehynoucí lásce a povinnostech k rodině, která někdy vyžaduje obrovské oběti. Některá rozhodnutí mi trhala srdce na cimp campr. Někteří lidé umí i přes nepřízeň osudu zatnout pěsti a jít dál s hlavou vztyčenou. „Sklářka z Benátek“ přináší velice čtivý a poučný příběh.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Kazda.

Denisa Šimíčková