Bestie z Römerstadtu

„Víra není chyba. Jen lidé ji někdy zneužívají.“
– citace z knihy, str. 153 –

Na samém začátku temného hororového příběhu s historicko-fantastickými prvky se ocitáme na sklonku 13. století uprostřed běsnícího boje za pravou víru. Ve Svatém městě spolu zápolí křižácká vojska s bezvěrci v podobě saracénů.

„Stejně jako vy bráníte svou víru, my bráníme naši. Ale víra je zástěrka. Vždy jde o moc.“
– citace z knihy, str. 32 –

Templářský rytíř Dětřich vidí, že křižáci protentokrát prohrávají a sám krveprolití přežije ani neví jak. Ubírá se domů, do Českého království. Nohy ho nesou do malého městečka Römerstadt, kde jsou lidé vyděšení ze série drastických napadení ze strany lapků a banditů. Stává se z něj udatný rytíř, ochránce města, který jej vyčistil od nepřejícného utlačovatele. Najde zde přátelství i životní lásku.

„I v místě, kde končí cesty, může začít nový život.“
– citace z knihy, str. 62 –

Jenže každý dobrý čin je po zásluze potrestán, a i Dětřich najednou čelí řadě obvinění která nedávají nejmenší smysl. Někdy samo peklo přichází z míst, na nichž člověk hledá útěchu. Někdy lidé činí úsudky a chrlí nepodložené obvinění dříve, než se zamyslí nad jejich nesmyslností. Hlavní je ukázat na viníka všeho zlého, není přeci důležité, že s tím dotyčný doopravdy nemá vůbec nic společného. Přitom se v samém jádru města nachází zlověst mnohem hrůzostrašnějších rozměrů. Kdo je tady ta opravdová bestie? Ten, co lační po krvi, nebo ten, kdo mlčí, tiše přihlíží a bezpráví vědomě přehlíží?

„Víra bez světla se mění často ve stín. Stíny mívají zuby. Ostré a smrtelné.“
– citace z knihy, str. 146 –

Boje a šarvátky autor popisuje s takovou urputností, že má čtenář pocit, jako by byl jejich součástí, pozorovatelem někde poblíž. Rudá krev prýští, useknuté hlavy létají kolem, jsme svědky úplných jatek! Přesto si román zachovává i rovinu romantickou.

Dětřich byl velmi sympatickým mužem, který toho měl za sebou více než dost. Přese všechno si udržuje místy až černý humor, který mu nesmírně slušel. Jeho ochranářská povaha z něj dělá navíc ještě přitažlivější osobu.

Románová jednohubka s názvem „Bestie z Römerstadtu“ z tvorby Martina Bahulíka, milovníka středověku, který ve svém volném čase objíždí s přáteli zříceniny a hrady, kde turistům nabízí představení v dobových brněních, mě dokázal do děje vtáhnout od prvních řádků.

Je vidno, že je Martin v tomto tématu profík. Podařilo se mu mě příběhem natolik pohltit, že jsem měla za jedno odpoledne přečteno. Milovníkům středověku doporučuji i jeho předchozí knihy „Desátý rytíř“ (recenze ZDE) a „Cesta pomsty aneb vzpomínky na život“ (recenze ZDE). Všechny knihy vydalo nakladatelství Lionheart production.

Jediný problém, který s romány Martina Bahulíka mám, je jejich délka – jsou příliš krátké! S radostí však mohu oznámit, že se již pracuje na druhém díle „Bestie“.

Děkuji Martinovi za poskytnutí recenzního výtisku.

Denisa Šimíčková