Skutečná

Prvně musím podotknout, že autorka krimi románu „Skutečná“ pochází ze stejné části Bohumína jako můj muž. Potvrdilo se mi tedy, že je Skřečoň líheň kvalitních lidiček. Dále je Šárka o rok mladší než já (tedy hodně, hooooooodně mladá, že ano), a už ve své prvotině zvládla podat skvěle propracovanou detektivní zápletku s prvky podivna a nadpřirozena. Z nemožného, neskutečného a nepravděpodobného rozplétá zcela uvěřitelnou formu příběhu s vynikajícím vykreslením všech zúčastněných osob. „Skutečná“ obsahuje vše, co dobrý příběh mít má – napětí, spiknutí, tajemno, nechybí silné emoce, ale i romantická linka. Na závěr čtenáře dostane totálně nečekaný zvrat i drobné ponaučení.

Hlavním hrdinou je kapitán policejního sboru Marek. Nutno podotknout, že jeho teritoriem je maloměsto, kde řeší nanejvýš prohřešky typu drobných výtržností, hospodských bitek či pokuty za parkování. Zároveň je to člověk v současné době dost frustrovaný, trpící úzkostnými stavy a dost možná i profesně vyhořelý. V péči sice má neteřinku Emu, ale jinak se cítí setsakramentsky sám, trvalý vztah v nedohlednu.

Vše se v cuku letu změní poté, co se ztratí pětiletá Sára. Celé městečko je na nohou. Policie nemá ze začátku žádné vodítko, co se mohlo s holčičkou stát. Odešla? Ztratila se? Unesl ji snad někdo? Stala se obětí zločinu? Kdo by mohl být případným únoscem, nedej bože vrahem? Do toho Marka trápí noční můry, ve kterých se vždy zjevuje a náhle mizí záhadná rusovláska v zelených šatech. Ta má pro něj zcela zásadní odpovědi na neznámé otázky. Jenže může to být pravda? Vždyť vše prožívá ve spánku. Tyto sny ho vysilují a ze začátku mu berou tolik potřebnou energii k pátrání, kde každá minuta hraje důležitou roli. Pak však indicie, které žena ze snu Markovi předkládá, sedí jako prdel na hrnec. S hrůzou si uvědomuje sílu, jež snění může na člověka mít.

A bude hůř, protože postupně se ztrácí další děti. Avšak jedno mají společné, a právě to by mohlo jednotlivé případy pomoci vyřešit. Ovšem celé to má jeden velký háček, na který se Marek chytí jako rybka na lákavou návnadu.

„Měl by sis dát pozor na to, komu věříš.“
– citace z knihy, str. 186 –

Marek si je v jednu chvíli jistý, že mu z toho všeho totálně přeskočilo, jeho stavu nepřidá ani to, když se rusovláska ze snu objeví živá, z masa a kostí, na prahu jeho domu. Kdo je tato záhadná žena? Odkud se vynořila? Co mu chce sdělit? A je opravdu skutečná, nebo jde jen o výplod jeho fantazie, nedej bože choré mysli?

Je tu však ještě další věc. Marek si dává za vinu nehodu svého parťáka, který byl nucen kvůli zdravotním komplikacím od policie odejít, a Marek si nyní musí zvykat na novou posilu týmu. Nebudeme si nic nalhávat, Marek nepatří zrovna k empatickým typům a nováčkovi to dá zkraje pořádně sežrat. Jenže mladík ho nepřestává udivovat. Přemýšlí jinak než Marek, a to mu pomáhá dívat se na případy z jiné perspektivy. Navíc Adam toho ví mnohem víc…

Příběh je založen na naději. Naději nejen rodičů zmizelých dětí, ale všech, kteří se do pátrání s vervou a odhodláním pustili. Je neuvěřitelné, jak dokáže tragédie v dobrých a soucitných lidech probudit obrovskou vlnu solidarity a nutnost pomoci. Při čtení jsem si nemohla nevzpomenout na případ Aničky Janatkové, který tehdy, v roce 2010, vyšetřovat Josef Mareš. Celému vyšetřovacímu týmu držela palce celá naše republika.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Knihy Dobrovský.

Denisa Šimíčková