S Gretou si nic nezačínej

„Kde je vůle, tam je i cesta.“

Ze začátku mě poválečný osud německé rodinky nechával chladnou. Jak jednoduché je říci, že si za vše můžou sami. Ovšem poté, co se nejen Greta, ale hlavně její „brown baby“ stalo nástrojem posměchu, diskriminace, nevybíravých slovních spojení, šikany a často trestuhodného zacházení, změnila jsem názor. Její následná ztráta dcery byla příšerná a neumím si představit, kolik síly Greta musela vynaložit, aby mohla jít nelehkým životem dál.

Ta kniha v toho v sobě ukrývá nesmírně moc. Nejen válečné manýry běžné německé rodiny s patřičnou úctou k Vůdci, ale i jejich poválečný bloumání a znovunalezení pevné půdy pod nohami. Vyrovnání se s navrácením dlouho nezvěstného otce, válečného zajatce ze Sibiře, který už není tím, kým býval. A hlavně, osudy německých žen, které byly potěškány afroamerickými okupanty, tzv. Black Panthers, a rovněž naprosto zdrcující chování vůči dětem, které z těchto vztahů vzešly.

„Zvláštní skupinu mezi okupačními dětmi tvoří černošští míšenci, kteří představují lidský a rasový problém zvláštního druhu.“
– citace z knihy, str. 260 –

I po válce se té německé zvrhlosti jménem čistá rasa neumí někteří její obyvatelé odpoutat. Míšenci byli odkládáni do sirotčinců a díky iniciativě houževnaté Mabel Grammerové nalezly tyto děti nové domovy až v daleké Americe. Jenže v padesátých letech jela právě v USA segregační politika na plné obrátky. Ukázalo se, že některé z takto zachráněných dětí nenašly štěstí ani za velkou louží…

„Když jsi adoptovaný, pronásleduje tě pocit, že nemáš žádnou cenu. Myslíš si, že tě matka odložila, protože tě nechtěla. To se ve tvém životě dlouho vznáší nade vším.“
– citace z knihy, str. 407 –

Menší vsuvka je věnována také obzvlášť zajímavému psychologickému jevu transgeneračního přenosu traumat z jedné generace na druhou.

„Je důležité pochopit minulost, abychom dokázali líp porozumět sami sobě.“
– citace z knihy, str. 414 –

A pak je tu téma začínající a rychle postupující Alzheimerovy nemoci u starší dámy, s kterou její syn, úspěšný televizní moderátor, pomaličku ztrácí trpělivost. Pro rodiny pečující o takto nemocné blízké je to nekončící dráha utrpení a bolesti. K nevydržení.

Jenže je tu jedna věc, která vytane díky její nemoci na povrch, rodinné tajemství, které mu nedá spát. Při pátrání po nesnadných stopách odkrývá tu část matčina nitra, kterou dosud neznal. Dojal mě jeho přerod z egoistického chlápka na muže s jasnou vizí, co od života vlastně doopravdy chce a uvědoměním si, že život je o radostech, upřímných vztazích, vroucí a nezištné lásce, nejen o penězích a pracovním postupu.

Konec? V mém čtecím koutku nastalo totální slzavé údolí, až se mě manžel ustaraně ptal, co se děje. To bylo TAAAAAK, ale TAAAAAAK dojemné.

Denisa Šimíčková