Méně věcí, méně stresu

Autorka: Adina Markowz
Z německého originálu Erfüllter leben mit Minimalismus: 40 Übungen für mehr Klarheit, Zufriedenheit und Leichtigkeit
Vydala Grada

Většina nepořádku nezačíná ve skříni.

Začíná větou: „To se ještě může hodit.“

Stejnou větu si přitom neříkáme jen nad starým oblečením, krabicí kabelů nebo spotřebičem, který jsme tři roky nepoužili. Uchováváme si také povinnosti, vztahy, očekávání a návyky, které už nám nic nedávají. Necháváme si otevřené možnosti, na které nemáme čas. Souhlasíme s věcmi, které dělat nechceme. A v telefonu nosíme digitální skladiště, které nás několikrát denně žádá o pozornost.

Adina Markowz proto nepíše pouze o uklízení domácnosti.

Píše o přetíženém životě.

Nejdřív se nerozhodujete, co vyhodit

Minimalismus má na sociálních sítích poměrně fotogenickou podobu. Bílá místnost, několik pečlivě vybraných předmětů, prázdná pracovní plocha a jediná rostlina v keramickém květináči.

Takový obraz může působit uklidňujícím dojmem. Současně ale vytváří podezření, že minimalismus je jen dalším stylem bydlení, ke kterému si člověk musí koupit správný nábytek a několik béžových krabic.

Méně věcí, méně stresu jde naštěstí jinam.

Markowz nezajímá počet talířů ani přesná velikost šatníku. V první řadě se ptá, proč si určité věci ponecháváme. Co nám dávají, co nám berou a jaké obavy se za nimi skrývají.

Předmět totiž někdy není jen předmět.

Může být vzpomínkou, pocitem bezpečí, důkazem dosaženého úspěchu nebo připomínkou člověka, kterým jsme kdysi chtěli být. Proto také rada „prostě to vyhoď“ často nefunguje. Člověk sice uvolní polici, ale důvod, kvůli kterému ji znovu zaplní, zůstane.

Autorka proto začíná u rozhodování.

Co ve svém životě skutečně používám?

Co mi stále dává smysl?

A co uchovávám jen proto, že jsem se zatím nedokázal smířit s představou, že to jednou potřebovat nebudu?

Čtyřicet malých zásahů do běžného života

Kniha je postavená na čtyřiceti cvičeních. To je její největší přednost.

Markowz nepředkládá jeden radikální program, během kterého má čtenář za víkend převrátit byt, kalendář i vlastní osobnost naruby. Nabízí menší úkoly, které lze vyzkoušet postupně a podle vlastní situace.

Některé se týkají hmotných věcí.

Jiné času, peněz, práce, telefonu, myšlenek, vztahů nebo očekávání druhých lidí.

Díky tomu se význam minimalismu postupně rozšiřuje. Přestává být otázkou toho, kolik předmětů vlastníme, a začíná se týkat toho, kolik věcí si současně pouštíme do hlavy.

To je podle mě nejpřesnější část knihy.

Člověka totiž často nevyčerpává jedna velká povinnost. Unavují ho desítky drobných závazků, nedokončených úkolů, upozornění a rozhodnutí, která se celý den vracejí.

Odpovědět.

Objednat.

Zkontrolovat.

Přesunout.

Nezapomenout.

Každá položka zabere jen chvíli. Dohromady však vytvoří pocit, že ani během odpočinku není skutečně hotovo.

Markowz ukazuje, že někdy nepotřebujeme lépe řídit všechny úkoly.

Některé potřebujeme přestat dělat.

Minimalismus jako schopnost říct ne

Vyřadit staré tričko je relativně snadné.

Odmítnout člověka, který po nás něco chce, bývá podstatně těžší.

Právě při tématech času a vztahů kniha získává větší hloubku. Autorka připomíná, že přeplněný kalendář často nevzniká proto, že bychom měli příliš mnoho skutečných priorit. Vzniká tím, že nechceme někoho zklamat, působit neochotně nebo propásnout příležitost.

Za každým „ano“ se ale skrývá také nějaké „ne“.

Když přijmeme další úkol, říkáme ne času s rodinou, odpočinku nebo práci, na které nám záleží víc. Když si necháme telefon neustále dostupný, dovolujeme cizím požadavkům vstupovat do každé volné chvíle.

Kniha v tomto směru nepůsobí bojovně. Nevyzývá čtenáře, aby přerušil polovinu vztahů a přestal komukoli pomáhat. Spíš ho vede k tomu, aby si všiml rozdílu mezi opravdovou blízkostí a vztahy udržovanými z pocitu povinnosti.

To nemusí být příjemné zjištění.

Je ale užitečné.

Plný život ještě nemusí být naplněný

Původní německý název pracuje s rozdílem mezi životem, který je plný, a životem, který je naplněný.

Právě to vystihuje hlavní myšlenku knihy lépe než samotné slovo minimalismus.

Zaplnit den není těžké.

Stačí přijmout dostatek závazků, otevřít několik aplikací, sledovat více seriálů, nakoupit další věci a nechat každého, aby měl nárok na část našeho času.

Výsledkem může být velmi aktivní život.

Nemusí v něm ale zůstat prostor pro nic, co jsme si skutečně vybrali.

Markowz netvrdí, že méně je automaticky vždy lépe. Spíš ukazuje, že hodnotu života neurčuje množství. Někdo může chtít plnou domácnost, početnou rodinu, mnoho přátel a intenzivní práci. Minimalismus neznamená, že by se toho měl vzdát.

Podstatné je, zda jeho život vznikl vědomou volbou, nebo postupným hromaděním.

Méně tlaku, také při zbavování se tlaku

Knihy o osobním rozvoji někdy zvládnou vytvořit nový problém ze samotného řešení problému.

Čtenář dostane přesný plán, kontrolní seznam a termín. K dosavadním povinnostem mu přibude ještě povinnost žít správněji, klidněji a efektivněji. Když změnu nedokáže udržet, cítí se jako člověk, který selhal i při odpočinku.

Markowz je naštěstí méně direktivní.

Její přístup je laskavý a spíše zvědavý než hodnotící. Nedělí věci na správné a špatné ani nepředepisuje ideální podobu minimalistického života. Cvičení fungují jako nabídka. Něco si vyzkoušíte, něco přeskočíte a k něčemu se vrátíte později.

Díky tomu kniha nepůsobí jako další projekt, který musí člověk zvládnout.

Zároveň má tato jemnost i svou odvrácenou stránku. Čtenář, který hledá přesný systém nebo výraznější intelektuální argumentaci, může mít pocit, že se autorka místy drží příliš při zemi.

Některé rady jsou známé.

Vypnout upozornění.

Probrat šatník.

Zamyslet se nad nákupy.

Stanovit si hranice.

Nepřijímat automaticky každý závazek.

Samotné myšlenky nejsou převratné. Hodnota knihy spočívá hlavně v jejich propojení a v tom, že čtenáře přiměje přejít od souhlasu k činu.

Protože vědět, že máme příliš mnoho věcí, je snadné.

Otevřít první skříň už vyžaduje rozhodnutí.

Občas až příliš hladký svět

Kniha má příjemný, uklidňující tón. Někdy je ale možná uklidňující až příliš.

Minimalismus totiž nemůže vyřešit každý druh stresu.

Člověk může mít dokonale vytříděnou domácnost, vypnuté notifikace a jasně stanovené priority, a přesto ho budou zatěžovat vysoké náklady na bydlení, nejistá práce, péče o děti nebo nemocný člen rodiny. Ne každý přeplněný život je výsledkem špatného rozhodování. Někdy lidé skutečně musí zvládat více, než je dlouhodobě zdravé.

Možnost zbavit se části závazků navíc sama o sobě představuje určitý druh privilegia.

Některé věci můžeme odmítnout.

Jiné prostě udělat musíme.

Kniha tyto rozdíly úplně neignoruje, ale její metoda přirozeně funguje nejlépe u zátěže, kterou jsme si do života přidali sami. U problémů vycházejících z ekonomické, rodinné nebo zdravotní situace nabízí spíše drobnou úlevu než skutečné řešení.

To je dobré mít na paměti, aby se z minimalismu nestala další pohodlná odpověď na všechno.

Nečíst rychle, ale skutečně použít

Méně věcí, méně stresu se dá přečíst během několika večerů.

To by ale byl možná nejméně užitečný způsob, jak s ní zacházet.

Čtyřicet cvičení nefunguje jako čtyřicet kapitol, které si člověk odškrtne. Smysl mají teprve ve chvíli, kdy některé z nich skutečně vyzkouší, vrátí se k nim a sleduje, co se změnilo.

Jedno cvičení za týden může mít větší účinek než celá kniha přečtená za víkend.

Autorka ostatně neslibuje dramatickou proměnu. Její minimalismus není efektní předěl života na dobu před velkým úklidem a po něm. Připomíná spíš průběžné odstraňování vrstev, které se kolem nás postupně vytvořily.

Předmětů.

Požadavků.

Výčitek.

Očekávání.

A také představ o tom, co všechno bychom měli stihnout, vlastnit a zvládat, abychom svůj život považovali za dostatečný.

Méně věcí, méně stresu není manifestem prázdných polic.

Je to pracovní sešit pro lidi, jejichž život se postupně zaplnil věcmi, úkoly, kontakty a očekáváními, aniž by si někdy sedli a rozhodli, co z toho v něm skutečně chtějí.

Adina Markowz nepřináší revoluční teorii a řada jejích doporučení bude čtenáři povědomá. Její síla je jinde. Spojuje hmotný, digitální i psychický nepořádek do jednoho srozumitelného celku a nabízí konkrétní způsob, jak jej začít rozebírat.

Bez ultimát.

Bez soutěže o nejprázdnější byt.

Bez předstírání, že správně uspořádaná zásuvka vyřeší celý život.

Ne každé cvičení sedne každému a ne každý stres lze odstranit odmítnutím schůzky nebo vytříděním skříně. Kniha ale dokáže položit otázku, kterou v přeplněném dni často odkládáme:

Kolik z toho, co nosím, vlastním a dělám, ještě patří do mého současného života?

Minimalismus podle Markowz není uměním žít bez věcí.

Je schopností nenechat se věcmi, povinnostmi a cizími očekáváními připravit o místo pro to, na čem nám opravdu záleží.

A někdy nezačíná velkým vyhazováním.

Stačí poprvé nepřidat další.