Román Budoucnost má vše, co může profesionální spisovatel nabídnout, přesto mu chybí jeden podstatný atribut: spád. Autor se zjevně nepoučil z neúspěchu dystopického románu Metro 2034, kde zbytečně cpal hned několik dějových linií a opět čtenáři naservíroval několik paralelních příběhů a retrospektivních záblesků, které se vzájemně prolínají.
Můžeme tak sledovat příběh Jana Nachtgalla, zaměstnance ministerstva bezpečnosti, který vědomě dělá pro vládu špinavou práci – tím, že likviduje odpadlíky establishmentu. Jimi jsou lidé, kteří odmítli věčnou nesmrtelnost a rozhodli se ilegálně zplodit děti. Mezitím slepujeme střípky Janova dětství a velmi pomalu si uvědomujeme a doplňujeme souvislosti.
V přehršli hluchých míst, slepých odboček či popisných pasáží to však jde poměrně těžce a čtenář po pár kapitolách ztrácí pozornost. Konspirace odhaluje konspiraci a hranice mezi pravdou a iluzí se postupně téměř stírá. Motivace hlavního hrdiny je navíc místy poněkud nepochopitelná a čtenář si ani není jistý, zda se může s Janem ztotožnit – z děje nijak jednoznačně nevyplývá, zda je Jan kladnou, či zápornou postavou. Podle všeho jde o sexistu, homofoba a burana, který nejde pro ránu daleko. Kde jsou ty časy Arťoma, který chtěl udělat svět lepším místem…
Skleněný válec s vytřeštěně zírajícím teploušem mizí ve tmě. Jen ať jde klidně na policii – tam může mluvit o štěstí, jestli mu vrazí do zadku jen paralyzér. Ministerstvo vnitra a ještě pár dalších důležitých úřadů totiž podléhá kontrole Strany nesmrtelnosti. Ta svého času uchránila parlamentní koalici před rozpadem, takže teď se splní každé její přání.
Ostatně pojetí hlavní postavy je rovněž prvkem, který stojí za komentář. Už v románu Metro 2035 jsou Glukhovského postavy násilné, bezcitné a jakoby zvířecí. Budoucnost však posouvá ultranásilí do další roviny; stává se normou. Naturalistické popisy mučení či znásilnění doprovázené vulgárním jazykem nakonec působí spíše rušivě a čtenář se sám sebe musí ptát, zda jde o obsesi hlavní postavy příběhu, nebo spíše autora románu.
Klečí před nimi s pažemi svázanými za zády, s tváří položenou na podlaze. Pyžamo z ní strhli a nedbale odhodili na zem, vidím na něm jasné červené skvrny. Zuby je zakousnutá do vojenského opasku, který má protažený ústy jako udidlo.
Ano, k dobru můžeme přičíst zakončení příběhu. Vše do sebe zapadne, čtenář pochopí souvislosti. V úplném závěru je snad i jakési morální poselství, přesto se nelze ubránit dojmu, že Jana vede spíše pragmatismus. Ale je to pozdě, protože řada čtenářů nebude mít trpělivost vydržet až na konec a po páté či desáté odbočce do Janových vzpomínek to vzdá.
Více z LaCultury...
18. července, 2015 Obhajoba tichého hloubání V této recenzi se vrátíme k jednomu sice ne úplně aktuálnímu titulu, který ovšem stojí za pozornost. Zbystřit by měli zejména lidé se sklony k introverzi, kteří podle autorky Susan Cainové […]
22. dubna, 2012 Jan Fišar byl oceněn Křišťálovou růží Stálá ikona ostravského divadla Jan Fišar, člen činoherního souboru NDM, získal na jubilejním 50. ročníku festivalu Poděbradské dny poezie nejvyšší ocenění – Křišťálovou […]
27. března, 2015 Po stopách dávno ztraceného umění Největší hvězda polského krimirománu Zygmunt Miłoszewski se vydává na tenký led plný konspirací a dávno ztracených tajemství v dechberoucím příběhu, jenž si nic nezadá ani s největšími […]
16. listopadu, 2025 Večer v ráji
Americká spisovatelka Lucia Berlin vyniká jako tvůrkyně minidramat běžného života, které mohou poznamenat každého smrtelníka. Po její smrti vyšly dva soubory povídek. První, „Manuál pro […]
21. prosince, 2009 Co předcházelo pádu berlínské zdi VI. – finále Šedesátá a sedmdesátá léta 20. století znamenala oteplení vztahů mezi oběma velmocemi. Toto oteplení se odrazilo i v politickém vývoji Německa. V roce 1971 nahradil v čele Státní rady […]
25. února, 2011 Na kus řeči u Degradace Rudee, Tommy Heroin, Michal a donedávna i Sidney - to je ostravská punk rocková kapela Degradace, patřící ke špičkám tohoto žánru v ČR. Už je to více než deset let, co můžeme slyšet zvuky […]
29. dubna, 2015 Hlučínský majáles zavítá na zámecké nádvoří K jaru neodmyslitelně patří majálesy, dny plné výborné zábavy a setkávání s přáteli. Jeden takový můžete navštívit ve čtvrtek 7. května v Hlučíně na Opavsku.
3. února, 2025 Stezky Nadaných: Barvy empatie
Tak jo, jediné moje políbení s upíří tématikou bylo sporadické koukání na Buffy: přemožitelka upírů. Nechyběla tomu akce a fajn zápletka. Ale nejvíc jsem Buffy záviděla knihovníka – […]
9. října, 2023 Manifest Uličníků není pro měkkoty Nakladatelství Albatros vydalo knihu Terezy Marianové - Uličníci. Vcelku nenápadná obálka pevné vazby ukrývá 17 veršovánek, kterými si vaši malí ulíčnici jistě rádi pocvičí paměť. Jsou […]
17. ledna, 2023 Jak vypadal každodenní život členů československých bombardovacích osádek během druhé světové války? O bojích československých bombardovacích jednotek a o jejich misích nad okupovanou Evropou a nad moři a oceány už toho bylo napsáno hodně. Jak ale vypadal běžný život pilotů, navigátorů a […]
25. srpna, 2022 Dopisy, které nikdo nečetl Iona Grey je britská spisovatelka, jejíž vášní je historie a život žen ve 20. století. Já od ní četla knihy Dopisy, které nikdo nečetl.
Příběh se odehrává v období 2. světové války a […]
10. února, 2025 Voda pro slony
Je to již řadu let, co jsem v televizi zhlédla film „Voda pro slony“, později se promítal také pod názvem „Vlak do neznáma“, a já u něj bulela jako malé děcko. V hlavních rolích se […]
