Na Afriku zapomeň

Jako velká milovnice všeho afrického jsem si nemohla nechat ujít autobiografický román „Na Afriku zapomeň“ odvážné Česky Vladany Gomes Adolfo, kterou v roce 2021 vydalo nakladatelství Alpress. Vypráví o autorčině celoživotním snu, který ji zavedl až do exotické Angoly.

„Můj příběh je jako baobab, silný, velký, tvrdý a nezávislý. Schopný žít a růst i v tvrdých a nepříznivých podmínkách, ale jen v Africe.“
– citace z knihy, str. 25 –

Přiznám se, že při líčení počátečního vztahu s mladším Afričanem Ikem, který v Praze studuje a pracuje, byl pro mne takovým tím typickým poblouzněním něčím novým, neuchopitelným a očekávala jsem Vladin nepěkný dopad z nebesky modrého obláčku na tvrdou zem – ženská všechno obstará a chlap se jen baví a využívá její zamilovanosti a naivity. Nakonec jsem se mýlila, za což jsem ráda.

Oplétačky s úřady, aby vůbec mohli ti dva spolu žít společně, byly fakt do nebe volající. Nadto se museli dlouho vypořádávat s přívaly nepřejícných názorů rodiny i přátel, či lidmi plnými předsudků, a zvládnout hodně cest, aby si nakonec vybudovali to, co mají a v čem jsou spokojení a šťastní.

Později se Vladana musela sžívat s mnoha nelehkými aspekty přicházejícími spolu s životem nejen v cizí zemi, ale i mužem s odlišnou mentalitou, jenž je zvyklý na naprosto odlišný životní styl. Ovšem jsem toho názoru, že pokud je láska, jde vše. Musí se však snažit oba, ne jen jedna strana. Tito dva to zvládli a já jim držím palce do dalších společných let!

Kniha je otevřenou zpovědí ženy na prahu čtyřicítky, jež se rozhodla splnit si svůj sen – najít si nejen za partnera Afričana, ale odjet s ním do jeho rodné země, kde společně zapustí kořeny. V Angole začnou podnikat a za pár let vybudují úspěšný podnik. Rozhodně se jedná o zajímavou sondu do života dospělačky, co se rozhodne změnit svoje bytí doslova od základů.
Uzavírá svou minulost, nelehké a neúspěšné podnikání v Čechách, ale hlavně dlouhodobě nefungující manželství.

S čím vším se musela vypořádat a čemu všemu musela čelit, aby mohla začít nový vysněný začátek? Dcery má již velké a samostatné a z ťukání si na čela svých blízkých a kamarádů si nic nedělá. Jde si nesporně za svým dávným snem z dětství. Klobouk dolů před rozhodností, i velkým riskem, který buď mohl, anebo taky nemusel vyjít. Jenže se také říká, že kdo neriskuje, nic nemá. Tady se riskovat vyplatilo!

„I po cestách, které jsou složité, plné bolesti, strachu a nejistoty, stojí za to jít.“
– citace z knihy, str. 247 –

Líbilo se mi nezaujaté líčení osobnostních charakteristik Afričanů, i jejich „pracovních“ a mentálních postojů, jež jsou od těch našich evropských diametrálně odlišné. Vlastně obdivuji Vladin klid při řešení nejrůznějších svízelí. Na to bych já osobně nervy neměla 😁. U etapy s miminkem jsem si pobřečela, a rovněž pocitu nespravedlnosti a nutkavé potřebě pomoci všem, kdo trpí nedostatkem, moc dobře rozumím.

Závěr knihy je doplněn o reakce na netradiční vztah blízkou rodinou – dcerou, rodiči a kamarádkami, kdy jedna vyřkla nádhernou větu: „Svět je tak malý, že nemusíme stát vedle sebe, abychom cítily, že tu jsme jedna pro druhou“ (cit. str. 246).

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Alpress.

Denisa Šimíčková