„Ve velkém koloběhu světa naše chyby nejsou důležité. Ale naše vítězství jsou. A tou nejdůležitější věcí je být důležitý právě ve chvíli, kdy tvoje důležitost může prospět největšímu množství potřebných lidí.“ – citace z knihy, str. 152 –
Maďarsko, rok 1956. Město, které bylo za války rozbombardováno na kousky, ale jeho obyvatele ho láskyplně postavili znovu. Maďarsko milovalo sebe samo. Milovalo se tak, až se zacelilo, vlastně skoro zacelilo. Kdyby nepřišel bolševik…
Po druhé světové válce v Budapešti nezůstalo mnoho barev, a když připochodovali Sověti, odpochodovaly i ty nejmenší náznaky barevnosti. Maďarsko zůstalo šedé, popelavé, zemité, cínové, platinové, šedobílé, kouřové, tmavošedé, slonovinové… A právě v Maďarsku prožívá hlavní hrdinka Csilla poválečné období ve společnosti své tety. Protože zbytek rodiny „zmizel“ v koncentračních táborech a rodiče jí popravili Sověti. Csilla má jediný cíl, za kterým si jde hlava nehlava. Nicméně plány jí překazí až mystický anděl smrti Azrael, jenž se objevuje na místech smutku, aby byl přítomen k utišení těm, kdo budou přecházet na druhou stranu. Spisovatelka do příběhu umně zakomponovala i další magické prvky, v podobě golema či „hovořící“ řeky. Řeka se proměňovala, sténala a pukala, rozlívala se a šeptala. Odrážela tím tíživé pocity obyvatel prahnoucího po změně, revoluci.
„Na místě, kde informace fingovaly jako měna, se pomluvy šířily rychlostí blesku.“ – citace z knihy, str. 44 –
Autorce se povedlo vtáhnout mě do děje a dokonale procítit neustálý strach z trestu, jež musel být za časů sledování tajnými agenty děsivý a nesmírně omezující. Fascinovalo mě, jak se v lidech probouzí touha po lepším životě, ochota obětovat vlastní pohodlí, zdraví i život, aby opět mohla být milovaná země volná, svobodná, aby v ní bylo „dýchatelno“.
Příběh je protkán osobní zpovědí Csillyna otce. Z vedených deníků tak dcera poznává otcovu neznámou tvář, která jí však přináší spíše jen další bol. Do příběhu je vsunuta i romantická linka, avšak naprosto nevtíravou formou. Dokonce se dotýká LGBT problematiky.
Za mě jde o skvělé skloubení historických faktů se zajímavými fantaskními prvky.
17. ledna, 2026 Duch Pankráce
„Smrt není nakažlivá, smíření a klid boží ano. Mrtví neškodí. To živých je třeba se střežit.“ – citace z knihy, str. 20 –
Už při čtení samotného úvodního slova nového románu Petry […]
1. srpna, 2025 Úlice
Pamatuji se, jak moc na mne zapůsobil román „Zuzanin dech“ české autorky píšící pod pseudonymem Jakuba Katalpa. Byl to ten druh románu, kdy na konci zůstanete jako opaření a nedostává se […]
9. února, 2025 Němci
Pamatuji se, jak moc na mne zapůsobil román „Zuzanin dech“ české autorky píšící pod pseudonymem Jakuba Katalpa. Byl to ten druh románu, kdy na konci zůstanete jako opaření a nedostává se […]
27. května, 2024 Vyvolali jsme bouři „Milovat bez porozumění, to není láska, ale jen klam.“
– citace z knihy, str. 166 –
Mimořádný román přibližující historické události válečného běsnění Japonců na okupovaném území dnešní […]
22. května, 2024 Svěřený čas „Bůh na nás mrká vždy prostřednictvím náhod.“
– citace z knihy, str. 21 –
Již od dětských let jsem milovala tajuplné vyprávění Šeherezády z Tisíců a jedné noci protkané exotickou […]
21. listopadu, 2023 Chybějící světlo „Nehledej smysl nikde a v ničem. To teprve člověk dává smysl sobě i věcem, které dělá. Člověk dává smysl tomu, koho miluje.“
Jedná z nejtěžších knih tohoto roku, která mi šťastnou náhodou […]
26. května, 2023 Prameny Vltavy „Šumaváci, divný to lidský druh s náturou tvrdší než to zdejší modřínové dřevo.“
– citace z knihy, str. 295 –
Ufff, jsou knihy, které vám vezmou dech. Jak o nich psát? Přesně takovou […]
11. června, 2026 Nepatrná ztráta osamělosti
„Nedívej se na obličej, pozoruj oči. Všechny svaly v obličeji můžeš ovládat, jen svaly kolem očí ne. Ty člověka prozradí.“ – citace z knihy, str. 67 –
V posledních letech vychází […]
10. června, 2026 Jeřábi táhnou na jih
„Když jde do tuhého, může se i z největšího zbabělce klidně vyklubat největší hrdina.“ – citace z knihy, str. 209 –
Nádherně sepsaný román „Jeřábi táhnou na jih“ vypráví o podzimu […]
27. května, 2026 Dopisy od babičky
„I jinak počestný člověk může jednat nepředvídatelně, pokud ho zaženete do kouta a až na samou hranici lidské důstojnosti.“ – citace z knihy, str. 65 –
Román české autorky Veroniky […]