Kdo odejde, už se nevrací

Přiznám se, jsem ateistou, ale otázky týkající se víry mě neskutečně zajímají. Nikomu nic nevymlouvám, nikomu se nepošklebuji, ba naopak, jsem zvědavá, co takové pravé vyznání pro věřící znamená. Není tajností, že mám mezi kamarády (a kamarádkami) množství muslimů.

Proto mě nepřestává udivovat, co jsou někteří lidé schopni podstoupit ve jménu Boha, ač je nezúčastněnému jedinci zcela jasné, že podobné šílenosti by Bůh nemohl myslet vážně, a jsou tedy výplodem jen čiré lidské bujné fantazie. Ještě pochopím fanatickou oddanost u lidí, kteří v daném prostředí vyrůstají, jiný svět vlastně ani, díky nemožnosti jejich komunit, neměli šanci poznat. Ale co nepochopím, že do podobných sekt vstupují jedinci dobrovolně, na základě vlastního přesvědčení.

Kniha „Kdo odejde, už se nevrací“ pro mne byla něčím novým. O zahalování, zakazování kontaktu mezi muži a ženami, o různých trestech za nedodržování daných pravidel, se toho hodně namluví právě v souvislosti s Islámem. Avšak tato kniha pojednává o židovském hnutí, které je v dodržování pravidel, zákonů a společenských konvencí uvnitř komunity navýsost fanatická. Svůj příběh nám vypráví Shulem Deen, který v jedné takové komunitě chasidů vyrůstal. Chasidé vedou ultrakonzervativní styl života v odloučení od okolního světa a dodržování zvyklostí jde u nich ještě do větší hloubky. Ženy se musí zahalovat dokonce i doma před vlastními manželi. Manželství jsou samozřejmě předem domluvena. Shulem čtenáře ve svém memoáru seznamuje s každodenním životem ortodoxního Žida v komunitě, která určuje, co kdo může a nemůže. Nestačila jsem se divit, jak ve velkém ústraní od běžného života žijí, vnější svět neznají, radia, televize, pc jsou pro ně tabu. Dokonce i noviny, časopisy a jisté druhy knih. Zakázán je i tanec, veselí a poslech světské hudby. Tím vším totiž lehce rozhněváte Boha.

 „Pouze do mysli, v níž není moudrost, vstupují zvrácené myšlenky.“
– citace z knihy, str. str. 48 –

„Oči jsou bránou pro špatné myšlenky.“
– citace z knihy, str. str. 46 –

Shulem dojde do bodu, kdy začne o své víře pochybovat. Pokládá si nechtěné otázky, na které nejen, že nedostává odpověď, ale ještě je na něj za jejich pokládání pohlíženo jako na vyvrhela. Vypráví nám svůj příběh o krizi víry, která se vyvíjela řadu let. Nakonec se mu podaří komunitu opustit s hlavou vztyčenou, jako nevěřícímu heretikovi. Pro společenství věřících, i pro svou zbožnou ženu je sice ztělesněním toho nejhoršího hříchu, stal se odpadlíkem, kacířem, ale konečně začíná žít dle svého vlastního uvážení.

Musím moc pochválit perfektní překlad Lily Císařovské. Kniha se i díky němu četla jedním dechem.

Román vydalo v roce 2023 nakladatelství Garamond. Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Albatrosmedia.cz.

Denisa Šimíčková