O Jižní Koreji s laskavostí a humorem

Tušili jste, že v Jižní Koreji mají kimči skoro v každé rodině? Věděli jste, že snaha být za každou cenu západní vede v jihokorejských obchodech mhohdy k absurdně vtipným zkomoleninám korejštiny a angličtiny? Toto a mnohem více se můžou čtenáři dozvědět z lehké a čtivé knihy sinoložky Dominiky Sakmárové.

Ta své dílo pojala téměř jako blogísek poslepovaný ze střípků jihokorejské každodennosti. Se ziburovskou laskavostí a středoevropským údivem popisuje věci, které jsou pro jihokorejce samozřejmostí. Pobaví třeba zvyk tulení se k cizím miminkům, což v Jižní Koreji ostře kontrastuje s téměř fobií z infekcí a znečištěného vzduchu. Některé situace naopak ukazují, jak moc je tamní společnost kapitalisticky orientovaná a jak dokáže i z tradic udělat byznys. Namátkou třeba monetarizace tradiční synovské oddanosti či buddhistické víry. Ekologicky uvědomělou Slovenku rovněž zákonitě zarazí jihokorejský přístup k šetrné spotřebě. Množství plastů, do kterých se balí tamní potraviny, totiž působí na středoevropany až extrémně.

Představit Jižní Koreu s laskavostí a vtipem je pochopitelný koncept a nelze mu nic namítat. V knize se objevují i autorčini jihokorejští přátelé, kritický přístup by tak snad ani nebyl na místě. Nicméně pro plastické vykreslení této země to nestačí a v podání autorky Jižní Korea působí jako trochu legrační ráj, kde by chtěl žít každý. Přitom taková práva zaměstnanců jsou zde pošlapávána podobně, jako v autoritářské Číně, čemuž odpovídá i množství sebevražd. Represe vůči odborům jsou rovněž záležitostí, která by v evropském kontextu byla těžko pochopitelná. Za zmínku stojí i jihokorejská propaganda, která, podobně jako ta severokorejská, vštěpuje do dětí už na základní škole nenávist vůči severním sousedům. Skutečnou realitu Jižní Koreje tak můžeme pochopit spíše z náznaků. Autorka třeba – samozřejmě s humorem – popisuje situaci, kdy oznámila, že si dítě vyzvedne ze školky až ve čtyři hodiny. Učitelky se divily, že tak brzy, protože Korejci děti berou až po skončení pracovní doby, tedy večer. Uvědomíme-li si, že Korejci jdou do práce ráno a vrací se až za tmy a mají to tak každý den, politika škrtů z kuchyně ODS se ještě jeví jako rovnostářská pohoda.

Je škoda, že kniha nevyšla na českém knižním trhu v originále. Překlad ze slovenštiny zbytečně ochuzuje české čtenáře o přiblížení v Česku již nepoužívané slovenštiny. Je zajímavé, že slovenský knižní trh obvykle s českými originály problém nemá a do překladů tolik neinvestuje. Tak tedy alespoň slovenskou ukázku:

Filip Šimeček

Aktivista, publicista, pedagog, herec, včelař. Brainstorming mi nikdy moc nešel:)