Rozvíjejte naplno mozek svého dítěte

Autor: Daniel J. Siegel a Tina Payne Bryson
Interpretace: Jana Štvrtecká

Rodičovství má jednu zvláštní vlastnost. Člověk může být v práci klidný, racionální a schopný řešit složité problémy, ale pak jeho dítě odmítne ponožky, protože „špatně sedí“, a během několika minut přestane fungovat logika na obou stranách.

Právě v takových chvílích dává kniha Rozvíjejte naplno mozek svého dítěte největší smysl. Stoji za ní autoři Daniel J. Siegel, uznávaný americký neuropsycholog, a Tina Payne Bryson, odbornice na výchovu.

Daniel J. Siegel se nesnaží rodičům vysvětlovat, jak mají vychovat dokonale poslušné dítě. Spíš jim pomáhá pochopit, co se v dětské hlavě odehrává ve chvíli, kdy rozumná domluva očividně nefunguje.

A někdy ani fungovat nemůže.

Základní myšlenka knihy je poměrně prostá: dětský mozek ještě není hotový výrobek. Jednotlivé jeho části se teprve učí spolupracovat a dítě často neumí zvládnout emoci, popsat ji ani se od ní dostatečně vzdálit.

To neznamená, že má mít dovoleno všechno.

Znamená to ale, že záchvat vzteku, strach nebo přehnaná reakce nemusí být promyšlenou manipulací. Často jde jednoduše o situaci, kterou dítě zatím nemá čím zpracovat.

Tahle změna pohledu je možná největší hodnotou celé audioknihy.

Siegel dobře propojuje poznatky o fungování mozku s každodenním životem. Nezůstává u anatomie ani u obecných rodičovských frází. Vysvětluje, proč někdy nejprve potřebujeme dítě uklidnit a navázat s ním kontakt, a teprve potom něco vysvětlovat.

V praxi to působí samozřejmě.

Jenže právě ve vypjaté chvíli rodič často udělá pravý opak. Začne argumentovat, poučovat a požadovat okamžité pochopení od člověka, jehož mozek je právě zahlcený emocí.

Kniha pomáhá podobné situace vidět dřív, než se z nich stane rodinná přestřelka.

Líbilo se mi, že autor nevnímá emoce jako problém, který je potřeba co nejrychleji odstranit. Bere je jako materiál, se kterým se dítě učí pracovat.

Strach se dá pojmenovat.

Vztek se dá postupně regulovat.

Nepříjemný zážitek se dá převyprávět tak, aby dítěti přestal připadat jako nezvládnutelný chaos.

Dospělému mohou tyto principy připadat banální. Jenže právě jednoduché věci bývají ve výchově nejtěžší dělat soustavně.

Ne všechno v knize ale působí stejně přesvědčivě.

Některé situace jsou podané až příliš učebnicově. Rodič řekne správnou větu, dítě se otevře, společně emoci zpracují a problém se začne rozpouštět.

Skutečné rodinné ráno před odchodem do školy bývá méně elegantní.

Dítě nemá čas na dlouhý rozhovor, rodič už potřetí hledá klíče a všichni mají být před pěti minutami venku. Některá doporučení proto fungují spíš jako směr než jako přesný scénář.

To ale není nutně slabina. Horší by bylo předstírat, že existuje věta, která spolehlivě vyřeší každou dětskou krizi.

Audioknižní zpracování v podání Jany Štvrtecké je příjemné a dobře se poslouchá. Její interpretace je klidná a srozumitelná, což k tématu sedí. Nesnaží se text zbytečně dramatizovat a nechává vyniknout jeho praktickou stránku

U podobné literatury je to důležité.

Příliš výrazný přednes by mohl působit jako školení nebo mentorské poučování. Tady má posluchač spíš pocit, že mu někdo trpělivě vysvětluje principy, ke kterým se může později vrátit.

Při poslechu jsem si několikrát uvědomil, že kniha není jen o dětském mozku.

Je také o mozku rodiče.

O jeho schopnosti nezareagovat automaticky. Zastavit se. Rozpoznat vlastní podráždění a nepřilévat další emoce do situace, která je už tak dost vyhrocená.

Možná právě tady se skrývá nejtěžší část celé metody.

Dítě se teprve učí své emoce řídit. Dospělý by to už teoreticky umět měl. Praxe ale často ukazuje něco jiného.

Rozvíjejte naplno mozek svého dítěte neslibuje, že po doposlouchání přestanou děti vzdorovat, sourozenci se přestanou hádat a všechna rána budou klidná.

Nabízí něco realističtějšího.

Pomáhá rodiči rozlišit, kdy dítě potřebuje hranici, kdy pomoc se zvládnutím emocí a kdy prostě jen čas, aby se jeho mozek vrátil do stavu, ve kterém je vůbec schopný poslouchat.

A to může znít jako drobná změna.

V běžném rodinném životě ale někdy rozhoduje právě ona.

Ukázku z audioknihy naleznete na stránkách Audiotéky – zde.