Silo

Autor: Hugh Howey
Interpretace: Zuzana Kajnarová

Některé sci-fi romány stojí na vesmírných bitvách. Jiné na technologiích, které si zatím neumíme ani představit. Silo jde úplně opačnou cestou. Zavře několik tisíc lidí pod zem, vezme jim oblohu, minulost i budoucnost a položí jedinou otázku:

Jak dlouho vydrží společnost fungovat, když nikdo neví, proč vlastně existuje?

Právě v téhle jednoduchosti je síla Hugh Howeyho.

Nečekejte akční sci-fi ve stylu Star Wars ani vojenskou futuristickou řežbu. Silo je především psychologický román převlečený za dystopii.

Lidé žijí stovky pater pod zemí. Nikdo nesmí ven. Každý ví, že venku čeká smrt. Jenže nikdo už si pořádně nepamatuje proč. Tradice se změnily v zákony, zákony v dogmata a otázky se přestaly pokládat.

A právě v tu chvíli začíná být příběh nebezpečný.

Ne kvůli tomu, co se děje venku.

Ale kvůli tomu, co se začne dít uvnitř sila.

Co mě na knize bavilo nejvíc, byla její trpělivost.

Howey nikam nespěchá. Nehází na čtenáře jednu šokující scénu za druhou. Místo toho pomalu skládá jednotlivé dílky světa, až si jednoho dne uvědomíte, že jste uvnitř stejně jako jeho obyvatelé.

Začnete přemýšlet nad tím, co je pravda.

Komu věřit.

A jestli byste sami měli odvahu položit zakázanou otázku.

Tohle je podle mě známka opravdu dobrého worldbuildingu. Nepůsobí jako kulisa. Působí jako místo, které existuje.

Hlavní hrdinka Juliette není typická akční protagonistka. Nechodí zachraňovat svět s připravenou hláškou na rtech. Je technička. Přemýšlí. Opravuje věci. A právě proto působí uvěřitelně.

Její největší zbraní není síla.

Je zvědavost.

A v prostředí, kde je zvědavost téměř zločinem, je to nebezpečnější než jakákoli zbraň.

Velkou zásluhu na výsledném zážitku má Zuzana Kajnarová.

Nepřehrává.

Nevytváří umělé drama.

Její hlas je civilní, přesný a velmi dobře odpovídá charakteru příběhu. Když přijde napětí, nepotřebuje ho tlačit silou. Stačí drobná změna tempa nebo intonace a posluchač ví, že se něco láme.

Právě tahle střídmost mě bavila.

Audiokniha díky ní působí dospěle.

Na Silu oceňuji ještě jednu věc.

Není to příběh o budoucnosti.

Je to příběh o moci.

O informacích.

O tom, jak snadno se z ochrany může stát kontrola a jak rychle lidé přijmou pravidla, pokud už nikdo neví, proč vlastně vznikla.

A právě proto kniha ani po letech nezestárla.

Naopak.

Možná je dnes aktuálnější než v době svého vydání.

Pokud bych měl něco vytknout, pak snad jen tempo první třetiny. Howey si dává na čas a někteří posluchači mohou mít pocit, že se děj rozbíhá pomaleji, než by čekali. Jenže zpětně jsem pochopil, že to bylo nutné. Bez téhle trpělivé stavby by závěrečné odhalování nefungovalo zdaleka tak silně.

Silo není audiokniha, která vás ohromí explozemi.

Ohromí vás tím, jak snadno uvěříte světu, kde lidé celý život poslouchají pravidla, jejichž původ už dávno nikdo nezná.

A když doposloucháte poslední kapitolu, možná si nepoložíte otázku, co se skrývá za zdmi sila.

Možná vás napadne něco mnohem nepříjemnějšího.

Kolik pravidel ve vlastním životě dodržujeme jen proto, že jsme je nikdy nezpochybnili?

Ukázku z audioknihy naleznete na stránkách Audiotéky – zde.