Food Junkie – Posedlý jídlem; příběh gastrozávisláka

Směsice autobiografie, reportáže o jídle, cestopisu a románu s existenciálními prvky, tak by se dala v několika slovech shrnout poslední kniha švédského autora Monse Kallentofta. Kallentoft se narodil v roce 1968, pracoval v reklamě i jako novinář – v psaní tedy není žádným nováčkem. Jeho první rozsáhlejší kniha byla v roce 2000 oceněna cenou pro nejlepší švédskou prvotinu. Ačkoliv se ve svých předchozích dílech věnoval zejména žánru detektivek, nyní dal prostor své největší vášni – gastronomii. Záliba v tomto oboru mu dokonce zajistila křeslo v porotě, která vybírá padesátku nejlepších restaurací na světě.

Kallentoft je doslova „food junkie“. Jeho drogou je jídlo všeho druhu, luxusní z michelinských restaurací i obyčejné z fastfoodu na rohu špinavé asijské ulice. Dealery jeho drogy jsou majitelé všech zařízení zabývající se gastronomií. Kallentoft je tak koncovým článkem tohoto řetězce, nenasytným konzumentem, který věčně dychtí po nových chutích a vůních a žene se za uspokojením všech svých chuťových pohárků. Dennodenní záplava vybraných pokrmů náležitě zalitých těmi nejlepšími víny ho ovšem málem stojí život. Jeho knižní zpověď totiž začíná v prostředí nemocničního pokoje, ve kterém se autor probouzí a kde bojuje s otravou krve. Právě klid na lůžku mu poskytuje prostor na přemýšlení, proto pátrá v paměti a chutích, a zapisuje vše – co kdy jedl, kde to jedl, s kým to jedl. Jíst a psát je totiž náplň jeho života.

Jídlo je možné vnímat jako pouhou nutnost, díky které naše tělo nějakým způsobem funguje, nebo jako vášeň. Kallentoft jídlo miluje, nadšeně se vydává za nejrozmanitějšími kulinářskými zážitky. Chvíli se v jeho vyprávění ocitáme v jižním Španělsku, vzápětí v Bangkoku či New Yorku. Pod jeho vedením se dostaneme do špičkových kuchyní a nahlédneme pod pokličku těm největším světovým delikatesám.

„Jedl jsem bílé lanýže v La Morra, jedl jsem kaviár u stolu s vyhlídkou na Central Park, jedl jsem grilované sele marinované v chilli směsi podle tajné receptury v balijském Ubudu. Tam jsem jedl i kachnu pečenou čtyřiadvacet hodin v zahloubené peci. […] V restauraci Paus na ulici Rörstrandsgatan jsem jedl holuba étouffé s hříbky. Znovu a znovu jsem si pochutnával na grilovaných kachních jatýrkách, která mi s mastnými fanfárami klouzala do úst, a která jsem zapíjel doušky Châteaud´Yquem prvotřídních ročníků. Jedl jsem křupavé vepřové v KualaLumpur, spoustu žraločích ploutví v Hongkongu, plátky zlata a ušně v Macau, vepřové ocásky v Errenterii, pakambalu v Getarii, biftek ze staré krávy v Axpe. Jedl jsem a jedl.“ (ukázka z knihy)

Vytříbenost jeho jazyka dodává celé knize osobitý ráz, autor je upřímný a nebere si servítky. Společně se servírovanými chody servíruje čtenářům i svou porci komentáře. Právě ten dokáže místy ponurý příběh rozbít a podnítit naší fantazii natolik, že při čtení cítíme chvění na jazyku a jasně si dokážeme vybavit konkrétní chuť. Jídlo dokáže Kallentoft vylíčit tak živě, že ho cítíme.

Tato kniha je velmi atypická tím, že se rozhodně nejedná o běžnou kuchařku s recepty, jak je v gastroprůmyslu zvykem. Takových je totiž milion. Autor naopak ukazuje, jak lze jídlem žít, a že kolikrát může být gastronomie záležitostí života a smrti. V jeho podání je zážitek z jídla i způsobem úniku z reality a pátráním po pravdě o sobě samém. Kallentoft se originálním způsobem snaží přiblížit čtenáři svůj život. Zároveň ovšem na jednotlivých listech knihy pátrá sám po důvodech, proč se věci v jeho životě odehrály právě tak, jak tomu nastalo, a kde se v něm vlastně pohybuje on. Snaží se najít místo, které může nazývat domovem. Hledá jistoty, kterých by se chytil. K tomu mu dopomáhá jeho rodina, zejména láska k manželce a dětem.

Přestože by se mohlo zdát, že číst zpověď snobského gastrošílence, který utrácí nehorázné sumy za to, aby naplnil své břicho, je ztrátou času, není tomu tak. Posedlost jídlem je závislost jako každá jiná. Kallentoft je vězněm ve svém po jídle stále prahnoucím těle. „Chci, aby můj příběh byl příběhem dítěte, které navždy uvízlo na kolotoči, jenž je zároveň i obrovskou prodejnou cukrovinek. Chci skotačit v cukrovém světě bez začátku a bez konce.“ Příběhu gastrozávisláka přijdete na chuť.

Food Junkie – Posedlý jídlem; příběh gastrozávisláka

autor: MonsKallentoft

nakladatelství: Host, Brno 2014

počet stran: 264 s.

Martina Víchová

„Čtení knih je nejhezčí způsob zabití času.“ Knížky dřív nebo později zlákají každého, k čemuž může přispět právě i knižní rubrika LaCultury.