Dlouhý okvětní plátek moře

„Srdce je jen sval a všechny záhady s ním spojené jsou produktem lidské fantazie.“
– citace z knihy, str. 288 –

Líbily se vám Mlčící fontány od skvělé Ruty Sepetys? Tak tohle je další z děl pojednávající o občanské válce ve Španělsku odehrávající se ve 30. letech minulého století. Avšak tohle je zcela jiná káva. Ruta vedla dílo spíše na té romantické vlně, Isabel ukazuje hrůzy Frankova běsnění a následků nevídaně ostře, surově, bez obalu. Nadto se v románu vyskytují reálné historické postavy. Román je výsledkem skvělé autorčiny badatelské práce a u nás byl vydán nakladatelstvím Motto.

Hromadný exodus z Katalánska k francouzským hranicím, kde jsou uprchlíci uvězněni do sběrných táborů fungující za naprosto otřesných podmínek. Násilí bylo na každodenním pořádku dne. Obavy o život svůj i svých blízkých, ženy odděleny od svých mužů. Ale hlavně neúprosná zima, hlad, žízeň a okolo umírající na podchlazení, či na některou z mnoha nemocí plynoucí z nečistého prostředí.

Novou informací pro mne bylo vysvětlení chilské exulantské politiky přijímání právě trpících Španělů „uvězněných“ ve Francii. Za záchranu mnoha jejich životů se zasadil i známý básník a nositel Nobelovy ceny, Pablo Neruda, jehož tvorbou jsou jednotlivé kapitoly knihy doplněny.

Pro uprchlíky se stala Winnipeg lodí naděje. Vstříc nové budoucnosti do země „dlouhé jako okvětní plátek moře, vína a sněhu“ se na dva tisíce Španělů vypravilo 4. srpna 1939. Čekala je měsíční plavba a samotní „cestující“ dali životu na lodi pevný řád. Chile je uvítala překvapivě dobře, o to víc si vážili veškerého dobrodiní, kterého se jim ze strany domorodců dostávalo.

Román je velice citlivě napsaný. Čte se sám, stránky ubíhají jedna za druhou jakoby nic, protože příběh je dechberoucí. Osobně jsem netušila, že takto chudobná země otevřela potřebným své brány dokořán. Zcela nové pro mne byly i další informace o průběhu plavby a zabydlování se v nové domovině. Část příchozích brala Chile jako zcela nové útočiště pro dožití, část jako přechodné stanoviště před návratem do Katalánska, až se situace uklidní.

Jenže to ještě netuší, že růžky začíná vystrkovat ukřičený malíř pokojů, jehož láska k Německu překročí všechny možné i nemožné meze. Nejen Španělsko je nyní nehostinné, němečtí okupanti se začínají roztahovat po celé Evropě, i dál…

 „Bude to válka idejí a principů, střetnutí různých způsobů, jak nahlížet na svět a na lidský život, válka demokracií s nacisty a fašisty, střetnutí mezi svobodou a autoritářstvím.“
– citace z knihy, str. 144 –

Ona ale i idylka v nové domovině jednou musela skončit, protože i tuto zemi politika rozmetala na „cimpr campr“. Nastává období chaosu a davového strachu. Podhoubí fašismu v Chile kvetlo v ústraní, ale nyní, po „vydařeném“ vojenském puči, se jejich pravá, nefalšovaná nenávist a dlouho potlačovaná krutost mohla naplno rozjet.

„Naše vlast je tam, kde máme své mrtvé.“
– citace z knihy, str. 271 –

Očekávejte nebývalou smršť emocí, srdcervoucí ztráty, ale i dojemné návraty. Autorka nabízí příběh plný beznaděje, bezcitnosti, marnivost, ale i lásky, naděje, ohleduplnosti k druhému, empatie a snahy pomoci potřebným i na úkor vlastního komfortu.

Nestává se často, aby mi byly dvě ústřední postavy románu sympatické od začátku až do konce. Zde se to povedlo. Víctor a Roser byli jednoznačně úžasné bytosti.

Jedním slovem nádherné a poučné čtení a já se jdu pídit po dalších knihách této vynikající španělské spisovatelky.

Za recenzní výtisk děkuji Albatrosmedia.cz.

Denisa Šimíčková