Když vás pohltí americky laskavý smysl pro humor

Pokud vám (stejně jako mně) díla Davida Sedarise dosud unikala a s jeho jménem se setkáváte poprvé, patrně se porozhlédnete, o koho jde, a probudí se ve vás zvědavost. Rozhodně je třeba přiznat, že je to člověk mnoha zásluh – byl nominován na Grammy, stal se jedním z nejprodávanějších amerických autorů humoristického žánru, jeho díla byla přeložena do pětadvaceti jazyků a z googleimagines na vás z fotografií pomrkává takový normální a sympatický chlapík. To vypadá slibně, že?

A co teprve, když se rozhodnete omrknout, co se píše o jeho knihách: „Autorův břitký vtip se nezastaví před ničím, bere si na paškál vlastní rodinu i sebe sama, zesměšňuje sexuální, politická i etnická tabu a s  náramným gustem se naváží do přebujelé politické korektnosti. Sedaris nahlíží pod povrch běžného života a vidí, jak to tam bublá absurditou, a nezastaví se ani před rouhačskými představami, na jaké se tzv. spořádaní občané neodváží byť jen pomyslet. Při tom všem však autor vůči svým postavám neztrácí sympatie a dokáže pro jejich slabost i pošetilost nalézt pochopení – jeho psaní tak lze s použitím zprofanovaného klišé označit za „moudrý humor“, ačkoli on sám by se takovému označení jistě vysmál jako první.“ (distribuční text KOSMAS).

Není tedy divu, že jsem se do povídek a esejí Když vás pohltí plameny zvědavě pustila a hltala stránku za stránkou. Tady je ale třeba varovat každého, kdo by si myslel, že se bude u knihy kutálet smíchy. Dílo sice obsahuje humor, ale není to klasický humor Terryho Pratchetta, při kterém se otřásáte smíchy a utíráte slzy z očí. Sedaris používá tichý, laskavý humor založený na sebekritice lidské rozmanitosti a právě v té chvíli jsem pochopila, proč bývá přirovnáván k Robertu Fulghumovi. Navíc se nebojí témat, která nemusí být každému blízká či příjemná. Jde tedy o knihu pro specifické publikum. Jak se mohlo dosud prodat více než 10 milionů kopií jeho díla?

Je to jednoduché. Je v tom základní lidská slabost pro krátké počteníčko trapasů. Je to ta myšlenka, která se vám po přečtení jeho eseje ještě chvíli převaluje v hlavě. Je to ten pocit, že se tyhle věci nestávají jen vám. Je to přirozená lidská škodolibost i smysl pro soudržnost. Je to taky kousek potřeby umět se zasmát sami sobě, protože David Sedaris je především humorným sebekritikem. A nakonec je to i dobře zvolený způsob vyprávění – jako byste četli řádky dopisu o běžných životních peripetiích vašeho známého.

„Zdálo se, že řešení spočívá ve výrobě nějakého strašáka, což není špatný projekt, pokud na to máte správnou náladu. Mým prvním pokusem byl smeták vzhůru nohama a  papírový sáček, kterým jsem zakryl štětiny a namaloval jsem na něj rozzlobenou tvář. Vlasy jsem vytvořil z ocelové vlny. Postava vypadala jako stará a bezmocná nadměrně opálená babička, rozhořčená, že nemá ruce. Ptáci si pomysleli, že je to legrační, chvíli se chichotali, pak ustoupili o krok a vrhli se proti oknu. Plán B byl mnohem snazší, stačilo pouze vyjít do podkroví, které Hugo používá jako ateliér. Před několika lety se mezi jednotlivými projekty nudil a začal kopírovat fotografie obličejů, které vystříhal z novin. Výsledné portréty byly v různých stylech, ale ty, které se nejlépe hodily k mému účelu, vypadaly mezopotamsky a zobrazovaly obličeje únosců letu č. 11 Americký aerolinií. Muhammad Atta se formátem přesně hodil do okenní tabulky a účinek byl okamžitý. Ptáci přilétli, uviděli, jak na ně zírá terorista, a s křikem odlétli.“ (Ukázka z povídky Aerial)

Závěrem bych ještě ráda okrajově zmínila příjemné překvapení z výhod moderního brožovaného zpracování, které jsem ocenila zejména při cestování. Navzdory počtu stran zůstala lehoučká, ale při tom odolná cestovním otřesům i stísněnému prostoru a překvapivě pružná, což se báječně hodí při otáčení a zakládání stránek cestou MHD, přičemž knížka stále vypadá jako nová.

Když Vás pohltí plameny

David Sedaris

Překlad Jiří Hanuš

Argo 2014

320 s.

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? Žiju v malebné krajince Vsetínských Beskyd a snad právě proto mám ráda spoustu věcí, které souvisí s přírodou. Jako skoro všichni Valaši, i já jsem hodně tvrdohlavá a stejně tak přátelská; ráda poznávám nové lidi a zkouším nové věci. V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.