Maluj můru nohama vzhůru

„Když budeš mít strach nebo když se ti něco bude dít, podívej se na to jinak. Vzhůru nohama.“
– citace z knihy, str. 101 –

V nezvykle pojatém románu s názvem „Maluj můru nohama vzhůru“, jež vydalo nakladatelství nastole, je hlavní hrdinka Anna maličko potrhlá vědkyně, ale kdo z vědců není, že? Vyrůstala bez rodičů, pouze s ráznou, zato milující babičkou, která na ni přenášela veškeré své životní poznání, například i to, že mužského ke šťastnému životu fakt nepotřebuje. Babiččino zklamání muži bylo opravdu silné a vlastně i pochopitelné.

Jenže s věkem v Aničce narůstá touha po miminku a k tomu jaksi toho zatraceného chlapa potřebuje. Avšak, ač je Anna krásná jako obrázek, netuší, jak se s vhodným dárcem spermatu seznámit, natož s ním navázat hlubší a pokud možno trvající a láskyplný vztah. A tak zvolí opravdu netradiční způsob námluv.

Když jednoho dne zůstane trčet v zaseknutém a smradlavém výtahu s podivínským mužem jménem Hubert, začíná si Anna uvědomovat, že ji nejspíše šálí mysl. Vídá lidi, kteří neexistují, má v hlavě přeludy, co nedávají smysl a do toho se jí stávají absurdní až nadpřirozené věci. Je tohle vůbec možné? Nezdá se jí to? Nebo už se totálně pomátla? 

„Někteří lidi potkají jednou za život pohádkovou bytost.“
– citace z knihy, str. 55 –

Při čekání na vysvobození zapředou ti dva hovor, ve kterém si toho odhalí více, než kdy pověděli komukoli jinému za dobu celé své existence. Svěří si svá největší tajemství, skryté touhy a sny, ale i na první pohled neřešitelné problémy a bolesti, které je roky tíží. Chvíle bezmoci a zoufalství střídá spontánní smích a radost z vyřčeného. Kam tohle všechno povede? Provázanost a konečné vyústění příběhu bylo nečekané. A za všechno vlastně může jakýsi postarší vykuk s dlouhými prořídlými a šedivými vlasy.

Mezi událostmi, které zažívá Anička ve výtahu, jsou do textu vloženy vsuvky popisující dětství, dospívání i období dospělosti její babičky. Mnohé se nám díky tomu poodhalí.

Kniha mě neskutečně bavila, a to od první stránky. Překvapilo mě, že autorkou je známá česká herečka Marta Dancingerová, kterou jsem poprvé zaznamenala v dramatu „Kukačky“ a následně si ji zamilovala v krásném seriálu „Zlatá labuť“. Ona Marta je všestranně nadaná umělkyně, dokazuje to nejen touto knihou, ale například i svou účastí v letošní řadě „Star Dance“.

V samotném závěru Marta hovoří, za jakých zvláštních podmínek tato kniha vznikla. Za zmínku stojí i tvůrkyně ilustrací ke knize, jež se moc vyvedly, a tou je Barbora Műllerová.

Román se četl svižně, stránky ubíhaly jedna za druhou. Příjemně jsem u knihy „vypla“, na nic nemyslela a opravdu si příběh Aničky a její babičky užívala. Doporučuji jako oddechové čtení pro chvíle, kdy nechcete nad příběhem moc přemýšlet a jen si užívat pozvolné plynutí děje s notnou dávkou humoru.

Na závěr si dovolím citovat prohlášení, které mě jako knihomola nesmírně pobavilo: „Je to knihomol. S tím nic nenaděláš. To je vlastně nemoc (str. 79).“

Za recenzní výtisk děkuji Albatrosmedia.cz.

Denisa Šimíčková