Martina Leierová je česká spisovatelka a kniha Tohle město, tahle řeka je prozaický román. Příběh jednoho města, domu a několika obyvatel. Znáte všichni své sousedy? Jejich životy, osudy, radosti i trápení? Určitě ne. Zavřeme vchodové dveře a žijeme si svůj život. A to, jaký žije soused nad námi, pod námi a tak dál, je nám asi jedno. Nějak podobně je to i v knížce. Jednotlivé obyvatele domu poznáváme, když se paní Anna nemůže dozvonit na domovníka Vladimíra Vránu. Na spolehlivého člověka, který je skvělým kutilem a o dům se perfektně stará. Jenže, najednou zmizel…
A my se tak přenášíme do minulosti a začínáme číst o období, kdy Vladimír zažíval těžké časy a jelikož hledal bydlení, stal se domovníkem. Následně se do příběhu proplétají i další osudy jiných obyvatel. Například Klára, která trpí agorafobií a vyjít z bytu je pro ni nadlidský výkon. Nebo pan spisovatel Hilský, který zkouší psát povídky na různá témata. Paní Cartierová, která má psa na kterého mluví pouze francouzsky a další.
zdroj: vlastní archiv
Vyprávění mi přišlo zpočátku zdlouhavé, nezáživné a hlavně jsem si nemohla zvyknout na absenci uvozovek. To mi dělalo opravdu velký problém a několikrát jsem se v textu vracela, abych pochopila o čem vůbec čtu a kdo zrovna hovoří. Každopádně po několika desítkách stránek jsem si na autorčin styl zvykla a stránky mi pod rukama mizely rychleji a rychleji. Bylo to i čtivostí, protože jak mi přišel příběh zpočátku monotónní a ne moc záživný, tak tento pocit přibližně v polovině zmizel. Bylo to možná i povídkami pana Hilského. Fiktivního spisovatele, které byly v knize velice hezky zpracované.
Navíc se autorka snažila do knihy zahrnout aktuální témata dění ve světě. Hlavně ta společenská, jako je např. sexuální predátorství, transgenderové téma a celkově soužití různých lidí s různými znalostmi a zvyklostmi na jednom místě. V jednom domě.
Pokud máte rádi knihy s lidskými osudy, problémy, starostmi, ale i radostmi, tak vám tuhle mohu doporučit. Jen si musíte zvyknout na chybějící uvozovky a trošičku rozvleklý začátek.
14. září, 2026 Já jsem Švejk… — a to stačí.
„Mám velice rád toho dobrého vojáka Švejka, a podávaje jeho osudy za světové války, jsem přesvědčen, že vy všichni budete sympatizovat s tím skromným, nepoznaným hrdinou.“ Tak […]
11. září, 2026 Pod vodou
Do románu „Pod vodou“ jsem se pustila zrovna v době, kdy Nepálem prosvištěla blesková povodeň a zároveň si připomínáme druhé výročí nedávných povodní, které postihly severní Moravu a […]
17. srpna, 2026 Pochopit Putina
Knih, analyzujících moderní ruské dějiny, je na trhu celá řada. Přesto lze ještě napsat text, který, ač shrnuje poměrně známá fakta, dokáže do debaty vnést nové úhly pohledu. Filipu J. […]
16. srpna, 2026 Systémy něhy
Marek Šindelka
Člověk si často myslí, že minulost je za ním.
Že se odehrála, skončila a zůstala někde vzadu jako krajina za oknem vlaku.
Jenže tělo to vidí jinak.
Pamatuje […]
26. července, 2026 Zapomenutí mrtví: 54 obětí železné opory
Dvojice českých autorů – novinář a scenárista Luděk Navara a zakladatel občanského sdružení Paměť Miroslav Kasáček – vytvořili působivou publikaci „Zapomenutí mrtví“ vyprávějící příběhy […]
10. července, 2026 Hoří ti táta
Paní Hanišovou mám ráda, její romány se zaměřují na těžké společenské otázky, o kterých se nerado mluví, nerado se na ně poukazuje, avšak s titulem „Hoří ti táta“ u mne šlápla úplně […]
10. června, 2026 Jeřábi táhnou na jih
„Když jde do tuhého, může se i z největšího zbabělce klidně vyklubat největší hrdina.“ – citace z knihy, str. 209 –
Nádherně sepsaný román „Jeřábi táhnou na jih“ vypráví o podzimu […]
26. května, 2026 Vona
„Některé hlasy nezapomeneš. Mluví k tobě zevnitř, a dokud dýcháš, budou tu s tebou.“ – citace z knihy, str. 102 –
Pod šumavskou Huťskou horou se místní lidé dopustí neodpustitelného […]
23. května, 2026 VONA
Spisovatelka Petra Klabouchová píše skvěle, to je všeobecně známé a já její knížky miluji. Jsou plné dramat, lidských osudů a dechberoucích příběhů. Navíc autorka dokáže vytvořit takovou […]