„Věčnost není než prokletím a okovy.“ – citace z knihy, str. 23 –
Úspěšná finská spisovatelka Sirpa Kähkönen přichází na český trh s románem „Šestatřicet uren“, za který ve své domovině získala prestižní Cenu Finlandia.
Hlavní hrdinka Sirpa se vyrovnává se smrtí své matky. Snaží se přijít na kloub jejich složitému vztahu, který nebyl nikdy růžový. Spíše naopak. Ze strany matky Sirpa nikdy nepocítila láskyplný cit. Pokládá si proto otázky, proč tomu tak bylo, co za tím stálo a jak to ona sama mohla ovlivnit.
Snaží se pochopit minulost své matky. Co bylo příčinou, že byla tak odtažitá, neosobní, až agresivní? Byla ženou, která na sobě nedávala znát svoje slabosti, neuměla dávat, ale ani přijímat lásku. Byla zatvrzelá. Provázel ji věčně naštvaný výraz, křik, urážky a později jí dělal společnost alkohol. Sirpa se netají svou nenávistí k matce, které se nikdy a ničím nedalo zavděčit. Román otevírá důležitou otázku přenosu generačního traumatu.
„Před cizím zlem utečeš, vlastního se nezbavíš.“ – citace z knihy, str. 19 –
Šestatřicet uren
Podstatnou roli v příběhu hraje Tuoniovna, jakási obdoba našeho smrťáka. Ve finském pojetí je to právě „dcera smrti“, která si přichází pro duše zemřelých. Sirpa tak promlouvá nejen k mrtvé matce, ale rozvíjí debatu i s Tuoniovnou.
Velkým dilematem se pro hlavní hrdinku stává rodinný hrob – jeho velikost a problémy s údržbou. Je určen pro šestatřicet uren a Sirpa si klade otázku, kým bude tak velký prostor zaplněn a kdo bude o hrob pečovat, až zde ona sama nebude…
„Potká-li nás něco nečekaného, promluví rány.“ – citace z knihy, str. 153 –
Přiznám se, že čtení tohoto románu pro mne nebylo snadné. Děj mne nechytil, ale spíše se mi vyprávění vleklo. Avšak obraz pošramoceného vztahu matka-dcera a touha po jeho pochopení, ač v době, kdy už je pro vysvětlování pozdě, pro mne představoval zajímavý prvek.
14. září, 2026 Já jsem Švejk… — a to stačí. „Mám velice rád toho dobrého vojáka Švejka, a podávaje jeho osudy za světové války, jsem přesvědčen, že vy všichni budete sympatizovat s tím skromným, nepoznaným hrdinou.“ Tak […]
11. září, 2026 Pod vodou Do románu „Pod vodou“ jsem se pustila zrovna v době, kdy Nepálem prosvištěla blesková povodeň a zároveň si připomínáme druhé výročí nedávných povodní, které postihly severní Moravu a […]
10. července, 2026 Hoří ti táta Paní Hanišovou mám ráda, její romány se zaměřují na těžké společenské otázky, o kterých se nerado mluví, nerado se na ně poukazuje, avšak s titulem „Hoří ti táta“ u mne šlápla úplně […]
10. června, 2026 Jeřábi táhnou na jih „Když jde do tuhého, může se i z největšího zbabělce klidně vyklubat největší hrdina.“ – citace z knihy, str. 209 – Nádherně sepsaný román „Jeřábi táhnou na jih“ vypráví o podzimu […]
26. května, 2026 Vona „Některé hlasy nezapomeneš. Mluví k tobě zevnitř, a dokud dýcháš, budou tu s tebou.“ – citace z knihy, str. 102 – Pod šumavskou Huťskou horou se místní lidé dopustí neodpustitelného […]
23. května, 2026 VONA Spisovatelka Petra Klabouchová píše skvěle, to je všeobecně známé a já její knížky miluji. Jsou plné dramat, lidských osudů a dechberoucích příběhů. Navíc autorka dokáže vytvořit takovou […]
26. března, 2026 Víry Román „Víry“ je dílem české spisovatelky, básnířky, slamerky, ale také architektky a vizuální umělkyně Anny Beaty Háblové. Chvalovice jsou Vsí neřesti, kde je víc kasin a […]
24. ledna, 2026 Co se ukrývá venku za zdmi přepychového paláce? Na planetě Aššna stojí palác velký jako svět, plný přepychu a drahokamů. Přejít jej napříč trvá celý den. Venku za jeho vysokými zdmi nejspíš číhá smrt. Zatím se odtamtud nikdo […]
21. ledna, 2026 Série Klub divných dětí Petra Soukupová patří zcela právem mezi nejuznávanější současné české autorky. Umí napsat jak skvělý román pro dospělého čtenáře, tak pro děti a dospívající. A co je nejlepší, její díla […]
17. ledna, 2026 Duch Pankráce „Smrt není nakažlivá, smíření a klid boží ano. Mrtví neškodí. To živých je třeba se střežit.“ – citace z knihy, str. 20 – Už při čtení samotného úvodního slova nového románu Petry […]