Pět životů, pět vzpomínek pro budoucnost

Autorka Carmen Renate Köperová je německá herečka narozená v roce 1927. Zároveň je autorkou knih a scénařů, sama natočila i několik filmů. Vyrůstala ve fašistickém Německu a kult Hitlera pěstovala jako členka Jungmädel. Když v roce 1945 skončila válka, nastalo doma mlčení. Najednou nebylo vhodné mluvit o tom, co se stalo. Jelikož tento přerod společnosti zažila Köperová na vlastní kůži, zapůsobil na ni tak, že se prostřednictvím své další činnosti, filmové i knižní, snaží o jakousi osvětu minulosti mladé generaci. To byla i hlavní pohnutka ke vzniku této knihy.

„Otevřeli se, vzpomínali, mluvili, plakali, hluboce mne zasáhli a dali mému životu nový směr,“ říká Köperová ve svém medailonu. „Autentické líčení jednotlivých osudů má přinést dnešním generacím svědectví o strašné pravdě o době nacistické okupace – v naději na mírovou budoucnost,“ hlásá motto knihy.

Vlastní dojmy přináší jako první Vídeňan Hermann Langbein, který byl nasazen ve španělské válce, odkud byl internován do koncentračních táborů. Po válce byl jedním z iniciátorů osvětimských procesů. Na jeho vyprávění navazuje příběh Viktora Matejky, který se jakožto vzdělávací funkcionář dostává do transportu do Dachau. V koncentračním táboře později organizuje významnou vzdělávací činnost, když se ve ztýraném těle snažil udržovat zdravého ducha.

Příběh lékaře Bernharda Littwacka a jeho nežidovské manželky Evy je jedním z nejpůsobivějších. Válka je rozdělila, Benko byl deportován do tábora, Eva se protloukala sama s dcerou Carmen, kterou nakonec museli poslat do bezpečí. Po více jak dvaceti letech na útěku se usadili ve Frankfurtu.

„Můj muž a já jsme pracovali na stejném oddělení, představili nás, a když jsme se rozcházeli – paradoxně jsme se oba dva otočili!“ Usmála se a podívala na Benka. „Ano, oba jsme se otočili a usmáli na sebe, a tím bylo přátelství uzavřeno.“ Benko se smál, už nic neříkal a upřel zrak před sebe. „Vzpomínka na okamžik, který osudově spojil dva lidi, všechny v místnosti dojala. S nadšením jsem zaregistrovala, že se Eva – při vzpomínce na svou velkou lásku – znovu proměnila v mladé děvče. Benko ji fascinoval svou ,jinakostí‘, svým židovským původem, který měl v budoucnu tolikrát svést její život na koleje vedoucí do katastrofy.“ (ukázka z knihy)

Čtvrtý příběh patří herci Karlu Parylovi a trochu se z celého konceptu knihy vymyká. Autorka-herečka s Parylou-hercem vedla ryze divadelní rozhovor, ve kterém více než o době během a po válce hovořil o své divadelní dráze. Jako poslední v knize vypráví Trude Simonsohnová z Olomouce, která byla vězněna v Terezíně a odtud poslána do Osvětimi. Dějovou linku uzavírá velmi přesvědčivým přednesem způsobeným svou neúplatností myšlení, upřímností slova a velkým srdcem.

Köperová sestavila tuto knihu nejen s úmyslem zachytit kus orální historie, ale zároveň chtěla varovat současnou společnost před hrozícím nebezpečím opakování katastrofy druhé světové války – před narůstajícími projevy xenofobie a rasismu. Velkého poslání možná nedostála, zato ukázala další osudy konkrétních válečných pamětníků, které je potřeba připomínat neustále. Kromě ne úplně dotažené myšlenkové linky navíc knize značně škodí i množství nepřesností, překlepů a chyb, kterých se redaktorky při její přípravě dopustily.

Carmen Renate Köperová: Mezi emigrací a koncentračním táborem

vydalo: nakladatelství Academia, 2014

edice: Paměť

vazba: vázaná

počet stran: 264

Martina Víchová

„Čtení knih je nejhezčí způsob zabití času.“ Knížky dřív nebo později zlákají každého, k čemuž může přispět právě i knižní rubrika LaCultury.