Pokud bych chtěl být hodně jízlivý, on se ten horor až tak úplně nevrací. V posledních letech je v českých filmech hororů dost, ale tady nehovořím o žánru. V poslední době se u nás filmografie ustálila na černých tragikomediích a bláznivých komediích – mnohdy ale výsledná díla připomínají jakousi inverzi. Bláznivé komedie jsou často tragické (Pánská jízda, Poslední plavky) a tragikomedie se do zbláznění opakují a vykrádají (všechny Hřebejkovy filmy po Musíme si pomáhat). Proto Herzova T.M.A. probouzí v ospalém českém filmovém rybníčku nemalou zvědavost a očekávání.
T.M.A., zdroj: Warner Bros, Jana Rabenhauptová
Je vůbec možné v našich končinách natočit horor? Přiznejme si, že příliš zkušených filmařů v tomto odvětví nemáme. Herz však dokázal, že napětí a atmosféru dostatečně hutnou vytvářet umí, co ale dělat, když nemáte kvalitní zázemí? Prostředí působí depresivním, nikterak však originálním dojmem. Věčný déšť a nevraživí obyvatelé zapadlé vísky jakoby vypadli z americké produkce, samozřejmě že ale všechno vypadá hezky česky. Titulní dům je strašidelný do té míry, na kolik jste viděli podobných filmů o podobných zlověstných staveních. Otrlý divák se ve třech místnostech a jednom sklepě mrazivě cítit nebude. Proto jsou zde pomocné rekvizitky jako nevypnutelné rádio či dveře, které se zamykají podle nálady. Ty fungují poměrně dobře, až překvapivě, vzhledem k tomu, že Herzovi kameraman příliš nepomáhá.
Příběh obsahuje zajímavé nápady, přestože si viditelně půjčuje žánrové kličky typické pro banální duchařiny. Jako celek je však tak překombinovaně komplexní, že šance na rozmotání každého prvku ukázaném, či vyřčeném ve filmu není možné. Spousta myšlenek tak nemá možnost být dále rozvíjena a mizí ve tmě. Na více místech je taktéž zřejmé scénáristické tápaní, které se režisér snaží rozptýlit opakovanými bubáckými kousky, které postupem času přestávají být strašidelné. Násilné vložení linky o nacistech je v závěru zbytečné, pointa na konci totiž nejenže odstřelí tuto válečnou pasáž (která je ale výborně zpracována), ale i tu o sestře hlavního hrdiny. Tady se dostáváme k tomu, o co vlastně jde.
T.M.A., zdroj: Warner Bros, Jana Rabenhauptová
Marek opouští kapelu, aby se vrátil do domu, kde vyrůstal s rodičemi a sestrou. Tady chce nalézt klid a věnovat se malířství. Dům mu však nepříjemně připomíná to, co on už dávno zapomněl a postupně si začíná vzpomínat, co se na tomto odlehlém místě stalo. Dostává se tak na střety Marka s místními, ne moc přátelskými obyvateli, setkání s půvabnou tajemnou pošťačkou a samozřejmě samotné strašení. Ivan Franěk v hlavní roli má jisté charisma, své statické hraní ovšem zakrýt nedokázal. A co se týče ostatních postav, talent se jim zřejmě ztratil někde v domě. Ale není to ani tak vina herců, jako naprosto nepochopitelně hrozných dialogů, které postavy vedou. Vůbec, celá interakce mezi postavami je častokrát…žádná. Herci odříkávají text v přesný moment nezávisle na předchozí nebo nastávající reakci. Dochází tak k jakýmsi výkřikům do tmy a co tím postava chtěla říct, nám do závěru zůstane bezpečně utajeno.
Herzovi se bohužel T.M.A. nekontrolovatelně roztekla do všech stran, jako jednotný film nefunguje tak, jak má. Je ale nesmysl to házet na hlavu jen Jurajovi, hrát si se stíny, zvuky a vytvářet zlověstné podhoubí pro temné příběhy pořád zvládá na jedničku. Chce to ale MNOHEM lépe napsaný scénář a výraznější představitele hlavních rolí.
Na chvíli se hladina malého českého filmového rybníčku rozčeřila, aby se opět uklidnila a čekala na další podobný pokus o obohacení žánru u nás.
13. prosince, 2009 Antikrist: Příroda je satanův chrám Nejnovější film dánského režiséra Larse von Triera, Antikrist, přichází do Česka. A provází ho pověst mimořádně šokujícího, skandálního snímku. Risknete to?
23. listopadu, 2009 Zombieland: Kvalitní hororová parodie Zombieland je parodie na spousty filmů, ve kterých svět ovládnou zombie nakažené virem (schválně neříkám mrtvoly, jelikož zde se jedná o stále žijící lidi, z kterých virus dělá nechutná […]
23. června, 2009 Stiahni ma do pekla „Vyvražďovačky“ prestali baviť a duchariny, ktoré síce boli o dva stupne lepšie než kričiaci a zmätene pobehujúci tínedžeri, už začali byť otrepané a duchovia nie dosť zlý. A tak, keď […]
12. března, 2025 Posedlost
„Jsou věci, o kterých by se svět raději neměl dozvědět.“ – citace z knihy, str. 278 –
Malinko jsem se bála, jestli vyvstane problém v tom, že jsem nečetla předešlé tři díly […]
25. ledna, 2025 Vztek a další povídky
„Musíme přijmout to, co se z tohohle světa stává, ne se mučit tím, jakým bychom ho chtěli.“ – citace z knihy, str. 127 –
Sbírku americké autorky Lucy Taylor „Vztek a další povídky“ […]
15. ledna, 2025 Hororový příběh Rodinka
Naprosto senzační čtení. Kdo se rád bojí, a přitom mu nevadí nějaké ty nechutnosti, protože těch je v knize požehnaně, rozhodně by si neměl nechat ujít hororový příběh s názvem „Rodinka“ […]
7. ledna, 2025 Navštívíme Řeky Pána
„Láska vždycky bolí.“ – citace z knihy, str. 185 –
Když jsem se zeptala Martina Štefka, co by mi doporučil k četbě z produkce jeho nakladatelství Golden Dog, se záměrem začíst se […]
30. září, 2024 Zatloukání hřebů
Mám moc ráda hororové příběhy. Miluji ten pocit, který se se mnou táhne už od dětství, a totiž ten, že mám po shlédnutí hororového filmu nebo při čtení knížky s hororovými prvky strach […]
5. září, 2024 Ignis fatuus
„Žití někdy děsí víc než smrt.“ – citace z knihy, str. 146 –
Skvělá Petra Klabouchová si mě získala už nějaký ten rok zpět svými skvělými romány. Myslela jsem, že po fascinujícím […]
8. června, 2024 Noční dům Norského autora Jo Nesbø netřeba blíže představovat. Má na svém kontě spousty knih, hlavně kriminální série s Harry Holem si získala miliony čtenářů. Já od autora četla před lety Krev na […]
Obyčejný, snad milý student z Ostravy s multi-rozsahem zájmů. Čeká mne studium kulturně-politické geografie a biologie na Ostravské univerzitě, které bych chtěl více usměrňovat k asijským nejen lingvistickým vědám. Miluji Japonsko, v poslední době i Koreu, Taiwan, Čínu i jiné země jihovýchodní Asie. Miluji hudbu, jak západní tak východní - nalézt v mém ipodu poslední hit Nelly Furtado nebo Kobukura není tedy výjimečný jev. Miluji filmy, jsem závislý na CSFD, a taktéž bedlivě sleduji a kritizuji západní a východní kinematografii. Miluji zvířata - a to většinou ne ta moc oblíbená. Proto mi vadí, když někdo nazve delfíny rybami nebo napíše ve slově medúza kroužkované u. Díky příležitosti přispívat na LaCultuře vás budu chtít seznámit s u nás neoprávněně opomíjenými kulturními střípky daleké Asie.
Alespoň nějaká změna v českém filmu. Nezbývá, než čekat, kdy tou změnou bude změna k lepšímu.
Já pořád čekám na ten film o Mašínech :)