Zombieland: Kvalitní hororová parodie

Základním pravidlem každého druhého hororu ze světa zombie je hlavní hrdinka s kraťounkou sukní a s tílkem, ze kterého všichni jenom čekají, kdy vyskočí alespoň jedno ňadro. Tím nenaznačuji nic proti Mille Jovovich (hrála v Resident Evil hlavní hrdinku), ale když se na plátně při promítání Zombielandu ukázal mladík (Jesse Eisenberg) zhruba mého věku, s normálně stavěným tělem a mírně rozcuchanými vlasy, byl mi o dost sympatičtější a lépe jsem se s ním mohl ztotožnit. Jeho život, potom, co všichni okolo něj zemřeli, přestal mít jakýkoliv význam a tak se zaměřil na něco, kvůli čemu žít – našel si svůj nemožný sen.

Tahle myšlenka v podobných filmech často chybí. Většinou jde prostě o to přežít, a nikoho nezajímá, proč vlastně? A tak se tento mladík vydal na cestu přes všechny státy, aby se dostal z univerzity, kde studoval, za svými rodiči. Nikdy s nimi moc dobře nevycházel a vlastně mu příliš nezáleželo na tom, jestli žijí, ale byl to jeho cíl a tahle myšlenka, že nějaký cíl má, ho udržuje při životě. Při svém putování po světě, který je zamořen zombie, si vytváří pravidla, která musí dodržovat (z části proto, aby přežil, ale hlavně proto, že jeho život vždy potřeboval nějaký řád a on by se bez něj zbláznil).

Pár pravidel je nám hned na začátku ukázáno s příklady, co se stane, když je nedodržíte. Dohromady jich má něco přes třicet, ale všechny ve filmu nenajdete. Poměrně brzy po začátku filmu narazí na vysokého drsňáka (Woody Harrelson), který má podobný směr cesty a tak se dohodnou, že chvíli pojedou společně. Aby mezi nimi nevzniklo žádné silné přátelské pouto, raději si neřeknou svá skutečná jména a začnou se nazývat podle místa, kam mají namířeno (mladík Columbus, drsňák Tallahasseem). Tím vzniká ústřední dvojce, v níž je na jedné straně Columbus posedlý pravidly na přežití, a na druhé Tallahasseem, posedlý co největším riskováním, hraním si na frajera („Moje máma vždycky říkala, že jednou budu v něčem dobrej. Asi nečekala, že to bude v zabíjení zombíků…“) a nalezením své milované dobroty, tyčinky Twinkie.

Později potkají dvě dívky – Wichitu (Emma Stone) a Little Rock (Abigail Breslin), které je několikrát okradou, ale nakonec se s nimi spojí a Wichita samozřejmě skončí se zamilovaným Columbusem.

Film není příliš vhodný pro lidi se slabým žaludkem. Hned od začátku je poměrně nechutný a i když se to ke konci zmírní, stále vidíte slintající zombie, krev všude po ulici a rozprsknuté mozky na zdech. Také ve filmu padne poměrně velké množství neslušných slov, které sice dodávají na reálnosti, ale omezují tím přístupnost nejspíš hned o několik let.

Hudba mě ohromila hlavně ve své různorodosti. Pokud si zakoupíte soundtrack, najdete zde jak klasickou hudbu, tak rock či pop. Každý si zde může najít něco, ale dohromady vás nejspíš příliš nenadchne.

Kameraman tohoto filmu je skutečně profesionál, který ví co dělá. Nenašel jsem jediný záběr, který by do filmu nezapadal. Nejedná se o kameru, která vám prostě ukazuje, co se na scéně děje, ale skutečně pomáhá udržet atmosféru. Nikdy není přehnaně rychlá ani zbytečně pomalá.

Režisér Ruben Fleischer je jeden z mála lidí, kteří své zásluhy rádi připisují jiným. Dobře, nejspíš to tak trochu bude pouze předstíraná skromnost, pravdou ovšem je, že pokud by nic jiného nedokázal (a on toho skutečně dokázal hodně), podařilo se mu složit vynikající tým lidí. I přes to, že je to začínající režisér, odvádí výkon skutečného profesionála. Herci odvádějí neuvěřielný výkon (není divu, Abigail Breslin je pouhých třináct let a již byla nominována na Oscara), vtipy se nikdy nezvrhnou a i když se na scéně na chvíli ukáže Bill Murray, který z filmu udělá „pouze komedii“, většinou se stále dokáže držet hororového žánru.

Kromě naprostého závěru se také rozlučte se scénami typu: „Oni tam zemřou?! To snad ne! Ach, ne dobrý, dostali se z toho…“, což mě osobně těší, ale možná to tam trochu chybí. Přece jenom, většina filmu je na tomhle založená a tak by to možná nemuselo být nutně na škodu.

V poslední době pro mě byly horory jedno velké zklamání za druhým. Když už konečně nabízely možnost vžít se do té děsivé atmosféry a chvíli se příjemně bát, nedokázaly si zachovat kvalitní děj ani herecký výkon. Tento film není horor a bát se při něm nejspíš skutečně nebudete, ale stejně po odchodu z kina budete cítit nepříjemný pocit, že na zadní sedačce auta může něco být. A proto bych tuto parodii označil za jeden z nejkvalitnějších hororů dnešní doby. Pokud vás ale přesto nijak zvlášť nezaujal, počkejte si klidně na vydání na dvd. Nebude to možná úplně ono, ale tento film není založený na kvalitním zvuku či obrazu.

Lukáš Bárta