Rozvážím balíky po Pekingu

„Neupřímného člověka nikdy nepřesvědčíte o své upřímnosti a naopak, upřímnému člověku svou upřímnost dokazovat nemusíte.“
– citace z knihy, str. 135 –

Memoáry „Rozvážím balíky po Pekingu“ přináší vhled do hned několika ne zrovna vysněných pracovních pozic očima jednoho čínského námezdního dělníka. Přesto jsou to právě ony činnosti, bez kterých by se naše společnost jen těžko obešla.

Prvně zavítáme do jedné z logistických center mezinárodních zásilek. Čemu všemu jsou pracovníci těchto třídicích center vystaveni? Jak náročná je jejich práce? A co nastane, když probíhá tzv. Black friday?

Následně se přesuneme do hlučného Pekingu, kde se náš knižní hrdina obleče do mundúru pracovníka kurýrní doručovací služby. Jaké záludnosti na něj čekají? Proč si kurýři hází klacky pod nohy? Jak se naučit komunikovat s ne zrovna dobře naladěným zákazníkem? A jak se bránit hloupým, natož vymyšleným nařčením svých nadřízených?

„Schopnost radovat se uprostřed beznaděje a zoufalství, to je světlo, jež dokáže rozzářit život.“
– citace z knihy, str. 229 –

Dále náš hrdina líčí zkušenosti prodavače ve večerce se smíšeným zbožím, i jako prodejce jízdních kol v Šanghaji. Chvíli se zaučoval v pekárně, prošel si prací hotelového zřízence, obsluhou na čerpací stanici, rozvážel jídla pro řetězec rychlého občerstvení i pro velkoobchod s mraženým zbožím. Jeho výplata tak často vycházela z provizí, závisela na počtu rozváženého či prodaného zboží/jídla, a z větší části pak na spropitném.

„Práce má být nástrojem k přežití, nikoliv smyslem života.“
– citace z knihy, str. 190 –

Není to však jen zajímavé povídání o pracovním nasazení při těžké, fyzicky náročné a psychicky vyčerpávající práci. Je to také povídání o životě mimo šrumec rozlehlých hal a anonymity velkoměst. Autor si pokládá otázku, zda má člověk, často po dvanácti hodinových, mnohdy zcela vysilujících směnách s jedinou přestávkou na jídlo, vůbec ještě energii budovat něco smysluplného „tam venku“.

„Když zklamaný člověk narazí na někoho, kdo je na tom stejně špatně, často si umí vyjít vstříc a nalézt v sobě vzájemnou podporu.“
– citace z knihy, str. 27 –

Čínský autor Chu An-jen ihned po dokončení střední školy nastoupil do zaměstnání a vystřídal ta vůbec nejhůře placená místa po celé Číně. Své postřehy si po celou dobu zapisoval na svém blogu. Teď nastal čas vydat je knižně a troufám si říci, že tímto dílem vzdává hold všem, kteří podobné pozice zastávají.

Právě jeho pracovní zkušenosti s profesemi, které mu nedávaly volnost, ani pocit uspokojení, ho krůček po krůčku zavedly na uměleckou dráhu. Dráhu spisovatele, kdy si řídí svůj čas, píše, co ho baví a vedle toho si může konečně plnit sny, na které dřív nebyly buď finance, nebo postrádal dostatečnou energii k jejich naplnění, či se mu nedostávalo časových možností.

„Pracovat, jen aby se člověk uživil, je stejně ubohé jako sedět ve vězení, proto jen málo lidí přizná, že pracují pouze pro obživu.“
– citace z knihy, str. 190 –

Jako studentka jsem si také přivydělávala v různých továrních halách, kavárnách a podobně. Každá z těchto prací mi ukázala, že nechci skončit u jednotvárné práce u pásu, nechci skončit jako poskok, na něhož si budou zákazníci otevírat ústa. Tyto činnosti mi zároveň ukázaly, jak náročné jsou a jak mizerně placeni jsou ti, kteří je vykonávají. Tito lidé si zaslouží mnohem více uznání a respektu, a pokaždé mně děsí, když se nad ně někdo povyšuje. Zejména dnešní doba je dosti vydatná na nejrůznější formy nadávek zákazníků směrem k pracovníkům donáškových (ale vesměs všech) služeb či obsluze v restauračních zařízeních. Takoví, co jsou přesvědčeni o své pravdě pravdoucí. O svých právech ví snad úplně vše do nejmenších detailů, ale zásady slušného chování se u nich nějak záhadně vytrácí. Naštěstí ne všichni zákazníci jsou burani.

Tato kniha může posloužit jako exkurz do světa těchto nelehkých profesí, může otevřít oči těm, co v životě v žádné továrně nebyli ani na „čumendu“ a rukama odmítají pracovat. Třeba jim poupraví názor na pracovníky, kteří se často dřou do úmoru doslova za směšnou almužnu.

Mám za sebou několik pracovních pohovorů u různých firem, na různé pracovní pozice. U soukromých i státních podniků. Co mě celkem překvapuje, že se naše nábory s dotěrnými otázkami na osobní záležitosti (které by vůbec neměly zaznít, ale stejně zazní), ale i další procesy s tím vším spojené, zase tolik od těch čínských praktik neliší.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host.

Denisa Šimíčková