Luboš Pavel na Čaji o páté

Luboš Pavel napsal několik knih, divadelních her a filmových scénářů. V roce 2000 vyšla novela Dumbstin, pak pohádka pro děti i dospělé Neobvyklá pohádka o Šídlovi a Teplomilovi, na cestě po Ladaku sesbíral materiál pro knihu Příběhy Malého Tibetu. Vydává Inspiračník – nápaditý zápisník pro lidi, kteří tvoří, organizují, vymýšlejí, zapisují si a potřebují inspiraci. A nejen o té jsme si povídali na Čaji o páté.

Jak jsi se dostal k psaní?

Když mi bylo asi deset let, dostal jsem chřipku, a za tu dobu jsem přečetl Rumcajse, Manku a Cipíska od Václava Čtvrtka šestkrát po sobě. Pak jsem si řekl: Jo, tak takhle bych chtěl umět taky psát. A pak jsem začal. Nejdříve mi to nešlo, neuměl jsem sesmolit ani jednu kapitolu, ale časem se člověk naučí.

Vydal si již několik knih. Jak vznikaly?

Napadl mě nějaký nápad v podobě první věty, charakteru postavy, nějaké situace a tak podobně a pak už se musí kniha „vysedět“, to znamená, vydržet u tématu tak dlouho, dokud není hotová.

Máš momentálně rozpracované nějaké další knihy?

Vždy mám rozpracované dva až tři náměty. Nápady na příběhy mám do konce života.

Co tě při psaní nejvíc inspiruje?

Nejlépe se fantazie rozjede, když se mi daří se ponořit do jiného úhlu pohledu na život, než mám obvykle. Pohled malého hráška, pro kterého je přejít přes koberec jako pro člověka přes poušť; bezdomovec, který přišel o všechno; člověk s mentálním postižením utíkající z ústavu a tak dále. A když to nejde, začnu něco číst, třeba zprostředka knihy, nebo se podívám na film, nebo jdu do přírody.

Kromě psaní pracuješ i na projektech Studio Creatio a Papyro. Mohl bys je trochu představit?

Nejdříve jsem vymyslel webové stránky Papyro, aby autoři vydávající knihy převážně/částečně vlastním nákladem mohli vystavovat své zboží na nějaké společné platformě, na stránkách, které se specializují přímo na autorské knihy a jsou pro to uzpůsobeny. Jako velkou výhodu jsem viděl možnost mít zdarma eshop a další užitečné funkce. Ne každý autor má svoje stránky, a když už je má, většinou na nich není eshop. Je to náročnější na vytvoření a provozování a také to většinou není zadarmo. Ale při prvním společném setkání autorů v čajovně se ukázalo, že velkým benefitem je možnost se setkávat, na stránkách i naživo, spolupracovat, vyměňovat si zkušenosti, kontakty…

Studio Creatio je hlavička společnosti pod kterou namlouvám a realizuji audioknihy, audiočasopisy a vytvářím sazbu knih a ebooků. To znamená, že jsou to služby, které se hodí členům platformy Papyro a samozřejmě nejen jim.

Kromě knih píšeš i divadelní hry a filmové scénáře. Co z toho se ti píše nejlíp, a co, naopak, nejhůř?

Divadelní hry a scénáře se mi píší výborně, protože jsou založené na dialogu a ten mě napadá spontánně a lehce (většinou). Naopak popisy osob, krajiny, místností a věcí mi už tak dobře nejdou a při psaní mě zdržují. Takže když píši knihu, základ je akce a dialog, tak jako u scénářů a pak dodělávám postupně ty popisy. O něco lépe se mi píší filmové scénáře, protože člověk není ničím omezený, na divadle si toho samozřejmě nemůžu tolik dovolit.

Jaké jsou tvé oblíbené knihy a která z nich tě nejvíc ovlivnila?

Zajímají mě knihy, v kterých je kromě příběhu i nějaká moudrost. Například Škola malého stromu od Forresta Cartera. Pak třeba Čapek pro jeho jemný humor, krásný jazyk a někdy neobvyklé vypravěčské postupy jako třeba v knihách Obyčejný život nebo Válka s mloky. Určitě obdivuji Hemingwaye, u kterého není žádné slovo zbytečně. V mládí jsem čerpal cit pro rytmus, slovo, strukturu příběhu, charaktery od autorů jako je Dostojevský, Hrabal, Kerouac. A nesmazatelný otisk ve mně určitě zanechal můj profesor Ivan Vyskočil.

Čemu se věnuješ ve volném čase, pokud právě nepíšeš?

Věnuji se rodině samozřejmě a pak divadlu, hraní na kytaru, procházkám v přírodě.

Co by jsi poradil lidem, kteří se chtějí věnovat psaní?

Asi to, co řekla Hannah Richell: Hodně čti, hodně piš a hodně škrtej. Z čtení se člověk nejvíc naučí, psát se musí, protože samo se to nenapíše a to třetí také znamená, že nemusím posílat do světa každou myšlenku, kterou jsem po večerech zapisoval. Já kupříkladu hodil do koše čtyři hotové romány, než jsem pátý vlastním nákladem vydal. Ale je dobré a potřebné předčítat rodině a přátelům. Čtení nahlas doporučuji ze všeho nejvíce. Také je docela dobré, v tom nebýt sám, a občas si o psaní promluvit, proto jsem založil Papyro.

Je něco, co by jsi chtěl odkázat svým čtenářům?

Jako divadelník mám rád a potřebuji zpětnou vazbu s publikem. U knih je to výrazně těžší a vnímat reakce lidí mohu jen při autorských čteních. Proto svým váženým čtenářům a čtenářkám touto cestou vzkazuji, aby se neostýchali mi psát svoje názory, postřehy, komentáře.

Webstránky autora: www.lubospavel.cz, www.papyro.cz, www.studiocreatio.cz

Jana Mišúnová

"Nikdy nejsi moc starý na to, abys mohl začít znovu snít nebo se vydat za dalším cílem." C.S. Lewis