Znáte ho jako moderního fotra. Není však jen mužem, který se svým synem Čenkěm (ne)dobrovolně absolvoval mateřskou dovolenou, věnuje se i psaní pohádek a politické satiry a právě dokončuje svou další knihu pro děti. Jakou? To vám prozradí Dominik Landsman osobně!
Muž na mateřské dovolené – to je jev v Česku zcela nevídaný? Proč jste se rozhodl na ní zůstat? A jaké to bylo?
No právě, že mi přijde, že už to tak nevídané není. Není to obvyklé, ale je to poměrně vídané. Na mateřské jsem zůstal, jelikož jsem neměl narozdíl od mé ženy práci a tak jsme vyhodnotili, že bude lepší mít peníze na jídlo než si hrát na hrdého macho muže, který na mateřskou nepůjde. Mateřská byla nuda. Stereotyp. Pořád to same. Jasně, vidíte vyrůstat své dítě a podobné láskyplné řeči, ale je to nuda.
O Vašich zkušenostech z mateřské dovolené jste psal nejdříve na blogu, pak v Denníčcích moderního fotra. Vycházejí všechny tyto zážitky ze skutečných událostí, nebo si někdy realitu přibarvujete?
Deníček moderního fotra je beletrie, která se nechala lehce inspirovat skutečností. Vzal jsem banální záležitosti, zahnal je do extrému a vytěžil z nich možný potenciál.
Co říká Čeněk na svoji knižní slávu?
On to neví, že se dostal do knížek. Sice ví, že píšu knížky a taky ví, že jsem napsal pohádku, ale to je tak všechno, co o tom ví. Pohádku jsem mu četl asi pětkrát a na ostatní knihy je ještě malý, takže nemá cenu ho do nich nějak zasvěcovat.
Společně se Zuzanou Hubeňákovou jste napsal Deníček moderního páru? Jaké je spolupracovat s jiným blogerem/spisovatelem?
Bylo to jiné. Každý píšeme jiným tempem. Ona si neustále stěžovala, že na ni moc spěchám, když jsem jí v pondělí poslal text s tím, že počítám ve středu s její částí. Ale jinak to byla pohoda, protože ona do toho vnesla svoje myšlenky a postřehy, takže jsem se nemusel tolik namáhat.
Píšete i knihy, kde je hlavním tématem politická situace v Česku, která, přiznejme si, není zrovna ideální. Co je vaší motivací při psaní takovýchto knih? A co si od nich slibujete?
Neslibuju si od nich vůbec nic. Reagují na současnou situaci, takže za pár let po těch knížkách ani pes neštěkne, protože (a to doufám) budou ty klauni politici zapomenuti v propadlišti dějin. Co se týče motivace, tak to co se teď děje, to by byl hřích si z toho nedělat srandu. To prostě nejde.
Vaše dětská kniha lapuťák a kapirán Adorabl je velmi úspěšná? Kde jste pro ni čerpal inspiraci?
To ani nevím. Tak trochu všude a zároveň nikde. Samozřejmě, že inspirací jsou klasické dětské i fantasy knihy, plus současná kultura jako celek. Lapuťák a kapitán Adorabl je pro mě úplně něco jiného než například fotr. Tady můžu popustit uzdu představivosti a vymyslet si v podstatě cokoliv. A to je přesně to, co mě na tom baví.
Pracujete právě teď na nějakých dalších knihách? Pokud ano, na jakých?
Aktuálně píšu pokračování Lapuťáka a kapitána Adorabla. Sedmimoří mě hrozně baví. Je to plánovaná trilogie.
Jak vidíte vaši spisovatelskou kariéru v budoucnosti, dejme tomu za deset let?
Já počítám s tím, že má spisovatelská kariéra bude pokračovat i za deset let. Přeci jenom nic jiného než psát pořádně neumím, takže se toho musím držet zuby nehty.
Jaké nejlepší rady ohledně psaní jste dostal?
Vykašli se na to a najdi si pořádnou práci. Tohle tedy není nejlepší rada, ale je to jediná rada, kterou jstem ohledně psaní dostal. Nikdo mi jinak neradí.
Co byste vzkázal lidem, kteří chtějí psát a vydávat úspěšné knihy?
Nedělejte to. Čím míň lidí bude psát knížky, tím menší konkurence a tím víc knížek prodám, takže si nebudu muset hledat normální práci.
Korektura: K.Ch.