Konec stárnutí: Proč stárneme a už nemusíme

Člověk se narodí, roste a vyvíjí se. Z dítěte se stává puberťák a z puberťáka dospělý jedinec, který jednoho krásného dne umře.  Narodíme se, abychom jednoho dne zemřeli a přenechali své místo jiným. Je to přirozený cyklus života. Lidský život se neustále prodlužuje. Umíráme čím dál méně často násilně. Většina nemocí lze vyléčit či symptomy nemocí potlačit. Dožíváme se stáří, podzimu či spíše nemilosrdné zimě života. Kdy nás trápí chronické nemoci, špatná pohyblivost, ztráta paměti a důstojnosti. „Who lives forever?“ zpívá Fredy Mercury ve stejnojmenné písničce. Málokdo.

Podle předního genetika v oblasti dlouhověkosti profesora Davida Sinclaira se tato paradigma rychle změní. Neboť dle jeho názoru stárnutí je nemoc, kterou lze léčit. V audioknize promlouvá hlasem Borka Kapitančika a vysvětluje na základě aktuálních podložených vědeckých závěrů, že proces stárnutí lze zabrzdit, ale i zastavit ba dokonce i zvrátit minimálně u myší. Klinické studie na lidech se připravují a jejich cílem je prodloužení zdravé délky života. Tedy cílem není jen prodloužit délku života, ale především zachovat jeho kvalitu.  Představte si, že bude jednou možné, aby jsme i v osmdesáti letech byli vitálními důchodci, kteří si pamatují cestu domů, udrží moč a jsou respektovanými členy společnosti.

Zní to velmi krásně. Je mi 34 let, jsem na vrcholu sil. Mám zdravou dceru, dobře rozjetou kariéru, téměř splacenou hypotéku. Pomalu stojím na prahu středního věku a možná už mám většinu životu za sebou. Slova pana profesora mě naplnili nadějí, že mohu dožit svůj život v daleko větší vitalitě než moji prarodiče pro něž smrt byla osvobozením od bolestí i ztráty důstojnosti, které jim přineslo stáří a těžký život.

Podle profesora Sinclaira z Hardwardu je možné, že se můžu dožít sta let. Věda i v oblasti dlouhověkosti jde mílovými kroky a nachází možnosti, jak zbrzdit či dokonce zastavit přirozený proces stárnutí. Dle vědců není proces stárnutí zapsána do DNA a za jistých okolností lze v genech opravit kumulaci epigenického šumu. Třeba jednou se dočkáme, že kromě nové vakcíny na COVID se objeví vakcína na staří, která opraví poškozené buňky. Obnoví správné informace, které proudí jednotlivou buňkou v mém těle. Já budu se těšit na maturity svých vnoučat či pravnoučat a to prosím ve velmi pokročilém věku. Budu podnikat výlety se svými stoletými kamarády a budu si užívat každého dne se svou Blankou, kterého díky pokročilé vědě získám.

V tuto chvíli bereme stárnutí jako fakt a ne jako nemoc. Lékaři neléči stárnutí jako nemoc, jen zmírňuji příznaky nemocí, které starého člověka trápí.  Opravují, ale nerenovují. To vše se může změnit. Už dnes můžu nejen já, ale i ty drahý čtenáři začít makat na tom, abychom byli za 50 let vitální staříci. Stačí jen nepřejídat se. Jíst méně než více, ale o to více zdravější potraviny. Otužovat se a cvičit. Základní věci, které jsou všem dobře známé, ale téměř nikdo je nepraktikuje. Zbavujeme se tak možností být déle vitálnějšími jedinci. A to je škoda.

Při delších vědeckých pasážích, které jsem poslouchal na aplikaci Audiotéka a které jsou nedílnou součástí této knihy, jsem uvažoval nad několika věcmi. Už nyní je lidí přes osm miliard. Jak uživíme další miliardy lidí, kteří neumřou, ale budou vitální staříci? Již nyní u nás zažíváme určité nenávistné projevy mladší generace k té starší. Neboť důchodce často má důchod větší než mladý člověk výplatu. Financování léčby starých osob je velmi drahá. I na to prof. David Sinclair ve své knížce pamatoval. Jedno z řešení je odklad odchodu do důchodu, geneticky upravené potraviny…

Svět se za mého života opravdu změnil. Z analogu rovnými nohami do digitálu, do internetu. Věřím, že před námi se otvírá další neuvěřitelný pokrok a já doufám, že se ho dožiji jako vitální dědek, který si bude užívat významné okamžiky svých vnuků a pravnuků.

Vašek Okapa