„Dojez tu večeři! Co by za to daly děti v Africe, které hladoví,“ slýchávali jsme často v dětství ve chvíli, kdy jsme se nimrali v jídle. Málokdo však tuší, že tato fráze se nevztahuje na Afriku jako celek, ale vznikla v 60. letech, kdy svět mlčky přihlížel epidemii hladomoru v tehdejší separatistické republice Biafra. A právě do ní umístila děj svého románu Půl žlutého slunce spisovatelka Chimamanda Ngozi Adichieová. Autorku už jsme si na našich stránkách představili v souvislosti s její esejistickou tvorbou a feministickým aktivismem.
Hlavní postavy – převážně intelektuálové z nejvyšších vrstev – jsou zasazeny do doby osvobození Nigérie od britské nadvlády a Achidieová ve svém díle neopomíná kriticky zhodnotit tehdejší krátkozrakost západních otrokářů. Ti podle hesla rozděl a panuj prokázali naprosté nepochopení křehkého soužití mezi muslimskými Hausy a jižanskými Igby a vzájemným rozeštváváním jednotlivých etnik výrazně přispěli k rozpoutání občanské války vedoucí menšiny ke snaze zachránit svou existenci skrze odštěpenecký státní útvar.
Docenti s hlavou v oblacích, primitivní vojenští důstojníci, chudý igboský sluha – ti všichni byli bez ohledu na dosavadní vášnivé debaty a politickou angažovanost zcela semleti revoluční vlnou, která výrazně změnila jejich dosavadní životní styl. Achidieová na příkladu Nigérie ukazuje, že každá revoluce požírá své děti, bez ohledu na kulturní kontext, v němž se odehrává. Nevyhýbá se stereotypizaci Nigerijců tak, jak je známe ze své zkreslené evropské perspektivy, ale zdůrazňuje, že v dobách míru žijí obyvatelé rovníkové Afriky podobně jako my – studují vysoké školy, baví se s přáteli, udržují milostné vztahy. Ale i bojují s tradičním venkovským konzervatismem v rámci generačních střetů.
S přihlédnutím ke strhujícímu ději, dokonalému vykreslení postav i poučnosti lze knihu doporučit všem, které zajímá novodobá historie i africká kultura.
Ukázka:
„Olanno.“ Mohammed nastartoval auto, které chytlo a škublo sebou. „V Sabon Gari není bezpečno.“
„Co tím chceš říct?“ Popotáhla šátek. Cítila, jak jí výšivky na okraji tlačí a jak jí látka svírá krk.
„Sule tvrdí, že jsou dobře organizovaní.“
Olanna na něj zírala a najednou jí vylekalo to, jak vyděšeně se tváří. „Mohammede?“
Mluvil tiše. „Říká se, že na Airport Road leží mrtvoly Igbů.“
Až nyní Olanně došlo, že nejde jen o další z řady demonstrací nábožensky zaměřených studentů. Strachem jí vyschlo v krku. Spráskla ruce: „Nech mě prosím, abych nejprve našla svoji rodinu,“ řekla. „Prosím.“
Více z LaCultury...
26. března, 2026 Víry
Román „Víry“ je dílem české spisovatelky, básnířky, slamerky, ale také architektky a vizuální umělkyně Anny Beaty Háblové.
Chvalovice jsou Vsí neřesti, kde je víc kasin a […]
24. ledna, 2026 Co se ukrývá venku za zdmi přepychového paláce?
Na planetě Aššna stojí palác velký jako svět, plný přepychu a drahokamů. Přejít jej napříč trvá celý den. Venku za jeho vysokými zdmi nejspíš číhá smrt. Zatím se odtamtud nikdo […]
21. ledna, 2026 Série Klub divných dětí
Petra Soukupová patří zcela právem mezi nejuznávanější současné české autorky. Umí napsat jak skvělý román pro dospělého čtenáře, tak pro děti a dospívající. A co je nejlepší, její díla […]
17. ledna, 2026 Duch Pankráce
„Smrt není nakažlivá, smíření a klid boží ano. Mrtví neškodí. To živých je třeba se střežit.“ – citace z knihy, str. 20 –
Už při čtení samotného úvodního slova nového románu Petry […]
14. listopadu, 2025 Půjčené kopce
Někdy je velice těžké popsat dojmy, které ve vás po přečtení určité knihy zůstanou. Přesně toto je případ dobrodružného románu „Půjčené kopce“, prozaické prvotiny britského autora Scotta […]
5. listopadu, 2025 Konec přátelství, vina a chronická bolest. Jaká je novinka Jakuba Stanjury?
Když vypravěčka románu dorazí do bytu své nejlepší přítelkyně a najde na zemi kaluže krve, zachová se úplně jinak, než byste očekávali. Místo toho, aby tento nález nahlásila, odejde a […]
19. října, 2025 Nikdo není sám
Měli jste někdy při čtení pocit, že autor musel snad sedět u vás v obýváku a psát příběh o vaší rodině? Ne? Tak doporučuji přečíst knihu Nikdo není sám od Petry Soukupové
Veronika je […]
19. září, 2025 Síla větru 17
Autorčina první kniha 22 bazénů se mi líbila natolik, že jsem si u Nakladatelství Host vybrala k recenzi i druhou knihu, která je volným pokračováním a jmenuje se Síla větru 17. Autorka […]
11. září, 2025 22 bazénů
Román o sesterské lásce a boji s alkoholem jejich matky napsala Caroline Wahlová. Knihu jsem si vybrala u Nakladatelství Host k recenzi. Moc děkuji, že jsem si ji v rámci spolupráce mohla […]
1. září, 2025 Neděle odpoledne
Knihy Viktorie Hanišové jsou sázkou na jistotu, že dostanete kvalitní příběh, který vás ale rozdrásá. Stejně jako u Houbařky a Rekonstrukce i v knize Neděle odpoledne očekávejte smršť […]
25. srpna, 2025 Běsa
Běsu napsala Dita Táborská, a zahrnula v ní spousty témat. Od společenských otázek přes drogové prostředí a závislost spojenou s léčebnou po sourozeneckou lásku a nenávist. Příběh je to […]
19. srpna, 2025 Houbařka
Knihy od Viktorie Hanišové jsou pro mě sázkou na jistotu. Píše knihy ze života. Zabývá se v nich vážnými tématy, která dokáže zpracovat do čtivých příběhů, které vás rozhodně nenechají v […]
